-

Jaroslav Kunc životopis

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1912 - 1983

Životopis

* 9. 12. 1912, Knížkovice (dnes Zdice-Knížkovice) u Berouna
† 5. 5. 1983, Praha

Bibliograf, knihovník, literární historik
Jeho otec byl dělníkem. Manželka Julie Kuncová (1913–1999) je autorkou řady bibliografických prací zahrnujících i literaturu předmětu, např. o Babičce Boženy Němcové (1955), Máji Karla Hynka Máchy (1956), Kytici Karla Jaromíra Erbena (1962), stati o díle Antonína Sovy, Jiřího Wolkra aj. Syn Jiří Kunc (1947–2006) byl publicista a politolog se zaměřením na Latinskou Ameriku, přednášel na FF UK.
Po reálném gymnáziu v Berouně (maturita 1931) studoval Kunc rok na Právnické fakultě UK a zároveň absolvoval Státní knihovnickou školu v Praze (1931–1932). Při zaměstnání studoval 1934–1938 na FF UK slovanskou filologii a srovnávací literatury západoevropské (PhDr. 1946 prací Slovník soudobých českých spisovatelů beletristů 1918–1945). Pracoval v Ústřední knihovně hl. m. Prahy (1933–1950, poslední rok jako ředitel) a poté až do své smrti v Národní knihovně (1957–1970 ředitel), která byla součástí Státní knihovny (1962–1969 zde náměstek ředitele). Krátký čas také učil externě na knihovnické škole a v knihovnických kurzech při FF UK. 1936–1937 připravoval přednášky pro dělnické vysílání Československého rozhlasu, za války a krátce po ní spolupracoval s nakladatelstvím Evropský literární klub (ELK).
Debutoval 1935 v Rozhledech po literatuře a umění, dále přispíval do časopisů: Volnost, Čteme, Česká osvěta, Spirála, Knihy a čtenáři, Var, Kulturní politika, Praha–Moskva aj. Redigoval časopis Knihy a čtenáři (1939–1942 ), knižnice Články v českých časopisech (v rámci Bibliografického katalogu ČSR, 1953–1955) a Edice Národní knihovny ve Státním pedagogickém nakladatelství (1957–1970, sv. 7–19). V rukopisu zůstal Slovník českých spisovatelů 1918–1950 (4 216 hesel) a Kdo je kdo v současné literatuře 1945–1981; k pozůstalosti patří též kartotéka českých spisovatelů 19. a 20. století (45 180 lístků), bibliografie literatury o spisovatelích českých i cizích přeložených do češtiny, bibliografie věcného třídění české literatury a soupis pseudonymů českých spisovatelů (vše uloženo v Literárním archivu PNP). Kunc užíval pseudonymů a šifer: Ivan Vídot, Jiří Tmáň; jk., Kc, KC.
Kunc je předním představitelem české bibliografie, který nadto překročil její ryze faktografický charakter. Soustředil se především na krásnou literaturu a literární vědu a na bibliografii slovanských literatur. Kromě České literární bibliografie, soupisu článků, statí a kritik z let 1945–1963 o dílech soudobých českých spisovatelů (1. a 2. díl) a o dílech autorů 19. a první poloviny 20. století (3. díl), leží těžiště jeho práce ve dvojici slovníkových prací. Slovník soudobých českých spisovatelů je věnovaný letům 1918–1945 a obsahuje hesla spisovatelů, kteří alespoň své poslední práce publikovali po první světové válce; chronologicky pak bezprostředně navazuje Slovník českých spisovatelů beletristů 1945–1956. Oba se opírají o soudobé kritické ohlasy a podávají především tematické, ale i stylové charakteristiky autorů: u významnějších spisovatelů všech jejich knižních publikací, u méně významných pak většiny. Jako jeden z prvních se Kunc začal věnovat bibliografii marxismu-leninismu. Zásadně přispěl také k vytvoření nových bibliografických řad, např. disertačních prací, zahraničních bohemik, plakátů, map aj. Založil několik pravidelných bibliografických publikací (Články v českých časopisech, Česká bibliografie, Zvláštní sešit Bibliografického katalogu aj.).
BIBLIOGRAFIE

Práce o literatuře: Městské knihovny pražské (informační publikace 1940); Náruč knih. Seznam novinek Městské knihovny Praha (1940); Jak číst a psát jména cizích spisovatelů? (1942); Slovník soudobých českých spisovatelů. Krásné písemnictví v letech 1918–1945 (1. díl 1945, 2. díl 1946); Knižní novinky 1935–1947 (2 díly, 1948; v tiráži 1949); Seznam odborné pokrokové socialistické literatury (1949, se Z. Luňákovou a V. Strickerovou); Překlady ze slovanských literatur (rozmnož., 1949); Karel Marx v české literatuře (1951); Lenin v české literatuře (1951); Maxim Gorkij v české literatuře (1951); Za příkladem Sovětského svazu. Výběrový ukazatel beletrie pro studium KSSS a SSSR (1952); Bedřich Engels v české literatuře (1952); Soupis díla Aloise Jiráska a literatury o něm (1952); Polsko (bibliogr., 1954, s J. Blehou); Přehled české bibliografické literatury v letech 1945–1955 (1955, + práce V. N. Denisjeva a M. Konvalinky); Bulharsko (bibliogr., 1955, s J. Blehou); Bibliografie krásné literatury (učebnice, 1956); Kdy zemřeli...? (1957; přeprac. 1963; dodatky, rozmnož., 4. sv., 1966, 1970, 1974, 1979); Slovník českých spisovatelů beletristů 1945–1956 (1957); Vlastním jménem. Slovníček pseudonymů novodobých českých spisovatelů (1958); Patnáct let české knihovnické literatury 1945–1960 (1960, s. J. Jedličkou a J. Strakou); Česká literární bibliografie 1945–1963 (1. A–M, 1963, Dodatky 1964; 2. N–Ž, 1964; 3. 1945–1966, k dílům autorů 19. a 1. poloviny 20. st., 1967); Egon Ervín Kisch. Bibliografie života a díla (1976, s J. Kuncovou).
Příspěvky ve sbornících: N. V. Gogol (1954); Česká bibliografie (1959); 1. československá bibliografická konference 1966 (1967); Docentu PhDr. F. Horákovi k šedesátinám (1971).
Uspořádal, vydal a redigoval: Obnovit paměť minulých dnů (výbor knižně nevydaných prací A. Jiráska, 1954); Česká bibliografie v roce 1956 (přehled plánovaných publikací 1956); Česká bibliografie v roce 1957 (přehled plánovaných publikací 1957); Česká bibliografie 1–3 (sb., 1959, 1961, 1963, sv. 2 a 3. s O. Šimáčkem);
Korespondence: Petr Bezruč píše příteli z mládí: Korespondence s Jaroslavem Kuncem (1963, ed. J. Urbanec). (zdroj životopisu: http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=4)

Ocenění

Autor (zde) zatím nemá žádné hodnocení.