Jaroslav Netušil životopis

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Životopis

Jaroslav Netušil, jeden z největších „světlařů„ - praktiků 20. století, autor knížek Světlo a osvětlení (1948), Přehled světelné techniky (1952) a Světlo v teorii a praxi (1960).

Jaroslav Netušil se narodil 1. prosince 1904 v Zadaru v Dalmácii, kde jeho otec v té době vedl stavbu telefonních a telegrafních sítí. Po absolvování gymnázia v Praze na Smíchově pokračoval ve studiu na Vyšší odborné průmyslové škole – elektro. Takové školy byly u nás tehdy jen dvě (druhá v Brně) a měly na rozdíl od většiny dnešních vysokou odbornou úroveň. Na té pražské tehdy mimo jiné vyučoval i Ing. Karel Rosa, bývalý blízký spolupracovník Františka Křižíka.
Absolventi Vyšší odborné průmyslové školy–elektro byli velmi dobře připraveni pro praxi a Jaroslav Netušil se rozhodl nepokračovat ve studiu na vysoké škole. Nastoupil do projektového oddělení tehdejších Elektrických podniků obce pražské – sítě vysokého napětí ve Středočeském kraji a stál mimo jiné např. za prvním elektrickým přemostěním Prokopského údolí. Tomuto podniku (později Výzkumný ústav energetický Praha) zůstal věrný po celý život.

Odborné příspěvky Jaroslava Netušila věnující se problémům v oboru sítě vysokého napětí se často objevovaly na stránkách časopisu Elektrotechnický obzor. Nějaký čas se Netušil věnoval také propagaci elektrifikace a podílel se na vydávání časopisu ZEPOP (Zprávy Elektrických podniků obce pražské). Zde publikoval články o významu dobrého osvětlení a jeho vztahu k energetické náročnosti, o nových elektrických svítidlech a přístrojích, včetně výběru vhodných svítidel pro daný účel. Krátce spolupracoval s firmou Inwald v Hlubočepích, pro kterou navrhoval různé typy svítidel. Jedno z těchto svítidel ve vile Netušilů visí dodnes.
Po válce byl Jaroslav Netušil pověřen založením a vybudováním světelné laboratoře, která měla charakter současného Českého metrologického institutu. Měla na starosti světelný normál pro ČSR a prováděla měření světelných zdrojů a svítidel a cejchování přístrojů. Hodně zakázek dostávala např. od Filmových ateliérů Barrandov. Pro tuto laboratoř nechal Netušil v tehdejších hutních závodech Škodovky odlít Ulbrichtovu kouli k měření světelného toku svítidel a světelných zdrojů, první v ČR. (Pozn.: Ulbrichtova koule je dutá koule z laminátu nebo litiny o průměru 0,5 až 4,5 m, která je na vnitřním povrchu opatřena bílým nátěrem s velkým činitelem odrazu. Zacloněným okénkem v kouli se pevně připojeným fotometrem měří jas vnitřního povrchu koule, který je úměrný světelnému toku do středu koule zavěšených měřených svítidel a světelných zdrojů.)
Kromě práce v laboratoři Jaroslav Netušil navrhoval také osvětlení různých objektů, např. první osvětlení letenského tunelu vysokonapěťovými zářivkami od belgické firmy MAZDA Charleroi. Byl vynikajícím odborníkem a jeho zásluhy v oboru světelné techniky jsou významné nejen svým rozsahem, ale i všestranností. Byl rádcem a učitelem mladé generace světelných techniků, obecně uznávanou autoritou a nezřídka i posledním arbitrem při řešení složitých světelnětechnických problémů. Byl členem Československého sboru pro osvětlování (ČSSO – 1946 až 1951), který byl složkou Elektrotechnického svazu československého (ESČ). Až do zrušení ESČ zastupoval jako člen předsednictva národního komitétu ČSR v Mezinárodní komisi pro osvětlování CIE. Od roku 1956 až do své smrti v roce 1966 byl také předsedou Odborné skupiny pro světelnou techniku ČsVTS. V této funkci v roce 1961 předsedal Celostátní programové konferenci světelné techniky, která byla první z řady dalších republikových konferencí odborníků pracujících v tomto oboru.

Své zkušenosti a znalosti publikoval v četných časopisech a knihách. Spolupracoval téměř na všech československých státních normách v oboru osvětlování. Obzvlášť významné byly normy ČSN 36 0060 Osvětlování ulic, v níž zavedl hodnocení osvětlení na základě jasu vozovky a nový pojem gradient osvětlení, a ČSN 36 0008 Oslnění, jeho hodnocení a zábrana, která shrnovala výsledky jeho dlouhodobých výzkumných prací v problematice oslnění. Tato norma byla u nás vydána v roce 1956 a v roce jejího schválení (28. 12. 1961) byla první tohoto druhu na světě. (Pozn.: Platila až do roku 2004, kdy byla převzata a zavedena ČSN EN 12464-1 pro osvětlení vnitřních pracovních prostorů.) Díky těmto normám bylo možné vypracovat v rámci Odborné skupiny pro světelnou techniku při ČsVTS obsáhlé druhé vydání slovníku CIE Světelnětechnické názvosloví, který byl jako návrh ČSN v roce 1963 publikován v časopise Energetika k připomínkám a dokončen jako nová norma ČSN 36 0000, schválená 2. 12. 1967 a platná od 1. 3. 1970. (Pozn.: Tuto normu v roce 1995 nahradila ČSN IEC 50(845) Mezinárodní elektrotechnický slovník, kapitola 845 Osvětlení, tř. znak 330050, která je výsledkem práce technických komitétů CIE a Mezinárodní elektrotechnické komise IEC. Její českou verzi vypracoval Ing. Jiří Novotný, který je od roku 1998 šéfredaktorem časopisu Světlo.)

Obdivuhodný byl také Netušilův mimořádný talent na jazyky. Aktivně ovládal přes deset světových jazyků (mimo jiné maďarštinu), což maximálně využíval při své práci. Byl vyhledávaným překladatelem cizí technické literatury, spolupracoval na mnoha cizojazyčných slovnících. Tuto schopnost díky své zálibě v cestování neustále zdokonaloval. Byl vášnivým a velmi nadaným fotografem. S oblibou také vyhledával a fotografoval kuriózní nápisy, často plné chyb, na veřejných místech. Jeho bratr s úsměvem vzpomíná, jak mu jednou při fotografování takového nápisu na nečekaně přísně střeženém místě odebrali fotoaparát a on musel předložením své sbírky na příslušných místech prokazovat, že jde o pouhou sběratelskou vášeň, nikoliv špionáž.
Jaroslav Netušil miloval hudbu a obrazy, které celý život sbíral. Byl ale hlavně workoholik v pravém slova smyslu. Oženil se až v polovině 50. let minulého století (vyženil dva syny). Rodiny si příliš neužil. Zemřel po těžké nemoci v Praze 21. ledna 1966 ve věku pouhých 61 let. (zdroj životopisu: http://www.odbornecasopisy.cz/svetlo/casopis/tema/vzpominka-na-jaroslava-netusila--16305)