Jaroslav Werstadt životopis

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Životopis

Ph.Dr. Jaroslav Werstadt (21. března 1888, Plzeň – 8. ledna 1970, Praha), byl český historik, novinář a publicista.
Po maturitě na plzeňské reálce studoval na pražské technice a posléze také historii na UK. Brzy osiřel a už od roku 1908 se živil novinářskou činností, začal pracovat jako redaktor Časopisu pokrokového studentstva. Redigoval Časopis pokrokového studentstva (1908–09), Nové Čechy (1918–19) a Český časopis historický. Byl odpůrcem Rakouska-Uherska, jako odbojář se během první světové války podílel na činnosti české Maffie.

Po vzniku ČSR patřil k historikům blízkým T.G.Masarykovi a zasadil se o založení Archivu národního osvobození a jeho sloučení s legionářským archivem v Památník národního osvobození (pozdější Vojensko-historický ústav); byl vedoucím jeho politického archivu. Ve své badatelské činnosti se věnoval zejména problematice odboje. Podílel se také na založení časopisu Naše revoluce (1923–38), jako orgán studia o dějinách odboje za první světové války.
V pomnichovském období byl rozhodným obhájcem étosu první republiky. V té době už ale publikoval pod pseudonymy Ladislav Vrbický, Vojtěch Landa apod. a polemizoval s druhorepublikovou revanší vůči politickému odkazu T.G.Masaryka, Edvarda Beneše či Kamila Krofty. Po obsazení českých zemí německými vojsky se podílel na odbojové činnosti, byl vězněn v koncentračním táboře Buchenwald jako vězeň s číslem 1741. Po roce 1948 působil už pouze v Historickém klubu, k jehož významným osobnostem patřil a mnoho jeho prací vyšlo právě v edici Historického klubu. Jako obhájce hodnot Masarykovy první republiky patřil Werstadt po únoru 1948 k nepohodlným osobám a již v prosinci 1948 byl penzionován. Šedesátiletý historik nemohl publikovat a pravděpodobně jen minulost buchenwaldského vězně ochránila Jaroslava Werstadta od bezprostřední fyzické represe.

Werstadtovo dílo je do značné míry dílem editorským. Jedná se o vydání básnické antologie Bělohorské motivy přes editorské počiny týkající se novějších českých a rakouských dějin v 19. století k historii odboje a vzniku ČSR. Spadají sem i edice týkající se českého dějepisectví. Řada jeho prací odpovídá jeho zájmu o metodologii historiografie. Byl jedním z hlavních oponentů Gollovy školy. Proti jejímu soustředění na přísně objektivní vědu vyzvedával heslo „věda pro život“, které je podle jeho názoru charakteristické pro „nový pragmatismus“ v historickém poznání, zdůrazňoval ale nutnost pravdivého poznání. Jeho tvorbu výrazně ovlivnili historikové jako Benedetto Croce, Wilhelm Dilthey, Ernst Troeltsch a Friedrich Meinecke.
Za hlavními problémy české filozofie dějin považoval Werstadt husitství, Bílou horu, národní obrození, vztah ke slovanství a k Rusku a vznik ČSR. Ve sporu o smysl českých dějin stál na straně Masaryka proti Pekařovi. Masarykovy názory ale poupravuje s poukazem na význam renesanční (katolické) vědy a kultury pro vznik moderní Evropy. (zdroj životopisu: cs.wikipedia.org)