-

Jindřich Zelený životopis

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1922 - 1997

Životopis

* 13. 11. 1922 Bítovany, okr. Chrudim

† 11. 9. 1997 Praha

Po maturitě na reálném gymnáziu v Chrudimi (1941) a doplňovací maturitě z řečtiny na klasickém gymnáziu v Hradci Králové (1943) studoval (1945–48) filozofii a sociologii na FF UK (PhDr. 1948; dizertace Otázky teorie poznání u T. G. Masaryka). Od zimního semestru 1948 byl na FF UK pověřen lektorskými přednáškami z filozofie. V l. 1950–52 vyučoval filozofii na VŠPHV, 1953–59 na VŠE (zde byl v l. 1955–56 také prorektorem). Pak pracoval ve FÚ ČSAV (1959–64), na VŠE (1964–70), ve FÚ ČSAV (1970–74), na katedře filozofie FF UK (1974–76), opět ve FÚ ČSAV (1976–90), zde byl v l. 1981–85 zástupcem ředitele. R. 1990 odešel do důchodu. Docentem byl od r. 1954, titul CSc. získal v r. 1962, DrSc. 1966; řádným profesorem filozofie se stal r. 1967, členem-korespondentem ČSAV r. 1981, řádným členem-akademikem ČSAV r. 1988. V letním semestru 1968 byl hostujícím profesorem FF Vídeňské univerzity, v letním semestru 1969 „research professor“ na Boston University (USA). V l. 1970–89 byl místopředsedou Čs. filozofické společnosti při ČSAV, v l. 1962–81 jednatelem mezinárodní filozofické společnosti Hegel-Gesellschaft, v l. 1983–93 členem řídícího výboru FISP (Fédération Internationale des Sociétés Philosophiques), od r. 1981 je členem představenstva Internationale Gesellschaft für dialektische Philosophie – Societas Hegeliana.

Zpočátku se věnoval převážně popularizaci marxistické teorie a pedagogické činnosti. Od poloviny 50. let postupně převážilo soustředění na původní zpracování některých základních problémů materialistické dialektiky. První výsledky publikoval v monografiích O logické struktuře Marxova Kapitálu (1962) a Praxe a rozum. Pojetí racionality a překonání tradiční ontologie v Marxově kritice Hegela (1968). Ve sjednocujícím a doplněném zpracování vyšly obě práce v něm. překladu s titulem Wissenschaftslogik bei Marx und „Das Kapital“ (NDR 1968, SRN 1969). Materialistická dialektika je v nich chápána jako ontologicko-noetická prótofilozofická teorie, které odpovídá určitá obecná orientace pro metody bádání a vědecké vysvětlování. Zatímco Hegelova dialektika byla bytostně ontoteologická, materialistická dialektika je ontopraxeologická. Vznik a povaha této nové formy dialektiky jako nového historického typu racionality jsou zkoumány v širších souvislostech vývoje od Kanta přes Hegela k Marxovi a dnešku. Je kladena otázka historických mezí Marxovy dialektické metody, jak je uplatněna ve vazbě na specifickou látku při rozboru kapitalismu 19. století, a zároveň se argumentuje obecnější platnost ontologicko-noetických základů této metody. V knize Pojednání o dialektice (1982) je zpracování těchto otázek odpoutáno od interpretačního úkolu a uvedeno do aktuálních souvislostí filozofie 20. století. Toto zaměření prohlubuje monografie Dialektik der Rationalität. Zur Entwicklung des Rationalitätstypus der materialistischen Dialektik (1985). Typ racionality se charakterizuje nejen přijímanou kategoriální a metodologickou výbavou, ale i tím, jak se v tom či onom typu chápe vztah mezi teorií a praxí a vztah mezi popisnými a hodnotícími soudy. Aristotelský, karteziánsko-newtonovský a dialekticko-materialistický typ racionality lze považovat za tři eminentní historické typy racionality. Jejich srovnávání poskytuje látku k prohloubení charakteristiky novosti a specifiky ontopraxeologické dialektiky, která ovšem ke svému tvořivému zpracování musí čerpat podněty především z přítomných zkušeností společenských a z pokroků speciálních věd. Ontopraxeologickou dialektiku považuje Z. za potřebnou k ujasňování změn v ontologicko-noetických základech soudobé vědy a k řešení teoretických otázek přechodu k postkapitalistické společnosti. V současné době (1997) pracuje nad problémy dialektické ontologie, jak o tom svědčí názvy statí z poslední doby – Paraconsistency and Dialectical Consistency (1994) a Die ausschliessend-konstitutive Verflechtung der gegensätzlichen ontologischen Bestimmungen (1997). Převážně popularizační charakter má kniha Úvod do filozofie (1969). Většina zahraničních přednášek Z. je zachycena v souboru Aspekte der materialistischen Dialektik I–V, vydaném v interní edici FÚ ČSAV v l. 1977–89.

Bibliografie: \baselineskip 9pt plus .5pt O historickém materialismu, 1960; O logické struktuře Marxova Kapitálu. Příspěvek ke zkoumání základních logických otázek současného marxismu, 1962; Praxe a rozum. Pojetí racionality a překonání tradiční ontologie v Marxově kritice Hegela, 1968; Úvod do filozofie, 1969; Die Wissenschaftslogik bei Marx und „Das Kapital“, Berlin 1968, Franfurkt a. M. 1969, šp. Barcelona – Buenos Aires – Mexico 1974, švédsky Stockholm 1976, angl. pod titulem The Logic of Marx, Oxford 1980, korejsky Soul 1988; Studien über Dialektik, 1976, šp. Madrid 1982; Pojednání o dialektice, 1983; Dialektik der Rationalität. Zur Entwicklung des Rationalitätstypus der materialistischen Dialektik, Berlin 1985, Köln 1986, jap. Tokio 1988; O pravdivém a poctivém myšlení. Úvahy o dialektice moderního vývojového myšlení, 1988. Sborníky: Hegels Logik und die Integrationstendenzen in der gegenwärtigen Grundlagenforschung, Hegel-Jahrbuch, ed. W. R. Beyer, München 1961; Zu Marx' Auffassung der Begründung eines Satzes, in The Foundation of Statements and Decisions, (s P. Maternou), Warszawa 1965; Marx und die Tradition, Akten der XIV. Int. Kongresses für Philosophie Wien, Wien 1968; Kant and Marx as Critics of Reason, Etudes philosophiques I, ed. J. Z., 1968; Der Wissenschaftsbegriff des dialektischen Materialismus, Beiträge zur marxistischen Erkenntnistheorie, Frankfurt 1969, jap. Tokio 1973; Rationalité et révolution, Marx et la pensée scientifique contemporaine, Paris – La Haye 1969; Revolucii v nauke i izmeněnija v osnovanii nauki, Trudy XIII. meždunarodnogo kongressa po istorii nauki, Moskva 1974; Gegel i sovremennosť (4. kap. kolekt. monografie), Moskva 1974, česky Hegel a současnost, 1977; Kants transzendentale Logik, Revolution der Denkart oder Denkart der Revolution. Beiträge zur Philosophie Immanuel Kants, ed. M. Buhr, T. I. Oiserman, Berlin 1976; Marxens Aufhebung der Hegelschen Systemkonzeption, Ist systematische Philosophie möglich? Stuttgarter Hegel-Kongress 1975, ed. D. Henrich, Bonn 1977; Ob istoričeskom charaktere logičeskich form, Socialnaja priroda poznanija, Moskva 1979; Materialističeskaja dialektika i obosnovanije matematičeskoj logiki G. Frege, Materialističeskaja dialektika kak teoretičeskaja sistema i naučnyj metod poznanija i revolucionnogo preobrazovanija dejstvitelnosti, Sofia 1981; Zum Newtonschen Wissenschaftsbegriff, Ausgewählte Beiträge aus den bisherigen zwanzig Kolloquien in der Zeit 1977–80, Berlin 1981; Zum Problemzusammenhang der Kantschen transzendentalen Logik und der materialistischen Dialektik, Zur Kantforschung der Gegenwart, ed. P. Heintel, N. Nagel, Darmstadt 1981; Zum Rationalitätstypus der Marxschen Theorie, Karl Marx. Kritik und positive Wissenschaft, ed. Hahn, Sandkühler, Köln 1986; Verstand und Vernunft in Hegels 'Wissenschaft der Logik' und in der materialistischen Dialektik, Hegels Wissenschaft der Logik, ed. D. Henrich, Stuttgart 1986; Dialectization: Remarks on Some Controversial Aspects, The Philosophical Understanding of Human Beings, 1988; Der dialektische Widerspruch, Rationalität, Europäische Enzyklopädie zu Philosophie und Wissenschaften, ed. H. J. Sandkühler, Hamburg 1990; Vernunft und Revolution, Annalen der Internationalen Gesellschaft für dialektische Philosophie – Societas Hegeliana VI., 1989; Comments on the Philosophical Foundations of Tichý's Logic, From the Logical Point of View, ed. A. Kosík, 1992; Paraconsistency and Dialectical Consistency, From the Logical Point of View, ed. A. Kosík, 1994; Die ausschliessend-konstitutive Verflechtung der gegensätzlichen ontologischen Bestimmungen, Festschrift für H. H. Holz, Köln 1997. Čas. přísp.: O pseudomaterialistické tendenci v naší filozofii, FČ 1959; K problému logiky Marxova Kapitálu, FČ 1960; Vztah postupu teoretického zobrazení ke skutečné historii v Marxově Kapitálu, FČ 1961; Problémy základů vědy u Hegela a Marxe, FČ 1964; La logica di Hegel e le ricerche contemporance sulla critica dei principi. Hegel in Cecoslovacchia, Difference (Urbino) 1965; Marxova kritika Hegela v Ekonomicko-filozofických rukopisech, Problémy základů vědy u Hegela a Marxe II, FČ 1965; Die Marxsche Hegelkritik in der Pariser Manuskripten, FČ 1966; Kant e Marx come critici della ragione, Il Pensiero (Urbino) 1966; Kant und Marx als Kritiker der Vernunft, Kant-Studien 1966; K historickým mezím Marxova pojetí racionality, FČ 1967; La critique de la philosophie hégélienne par Marx en 1844, Studi Urbinati di storia, filosofia e letteratura (Urbino) 1967; Leninskoje ponimanije dialektiki i sovremennosť (s R. Richtou), Filosofskije nauki (Moskva) 1970; Problém změn v základech soudobé vědy, FČ 1971; Dialektika a systémový přístup, FČ 1972; Marxistický a fenomenologický pohled na tzv. krizi vědy, FČ 1973; Úvod k logicko-ontologickým zkoumáním, FČ 1974; Kant, Marx and the Modern Rationality, Boston Studies in the Philosophy of Science 1974; Kantova transcendentální logika, FČ 1974; K dialektické souvislosti logického a historického, FČ 1975; Ke kritice strukturalismu, FČ 1976; O sociální povaze poznání, K dialektickému pojmu přírody, Znovu o logice Marxova Kapitálu, FČ 1977; Problemgeschichtliche Zusammenhänge des Schellingschen Vernunftbegriffs, Studi Urbinati 1977; Racionalita a moralita, FČ 1978; Rationalität und Moralität, Deutsche Zeitschrift für Philosophie 1978; K Heideggerově kritice metafyziky, Ke kritice pozitivismu v české fenomenologii, FČ 1979; Creativity and Science: Remarks on the Dialectico-Materialist Type of Rationality (referát na XVI. světovém fil. kongresu v Düsseldorfu 1978), Dialectics and Humanism (Varšava) 1980; Zur Logik des Kapital von Marx, Humanitas II (Ossolineum, Polsko) 1979; Dialektičeskij materializm i gegelevskaja koncepcija rassudka i razuma, Voprosy filosofii 1982; O kritice Hegelovy logiky v Bolzanově Vědosloví, FČ 1981; Hegelova kritika Kanta a dialekticko-materialistická historizace forem myšlení (s P. Koťátkem), Vztah logického a historického v pojetí Hegelově a Fregově, FČ 1982; Karel Marx jako logik, FČ 1983; Kritika logiki Gegelja v naukoučenii Bolzano, Filosofskije nauki 1983; From Kant's Transcendental Logic to Marx's Materialistic Dialectics, Ajatus (Oulu, Finsko) 1983; Změny v základech soudobé vědy, FČ 1984; On the Relation of Analytic and Dialectical Thinking, NST-Nature. Society and Thought (Minnesota) 1989; Vztah dialekticko-materialistického myšlení rozporu k Aristotelovu principu sporu, FČ 1989; Raison et révolution, Concordia, Revue int. de Philosophie 1990; Parakonsistenz und dialektisches Widerspruchsdenken, Dialektik (Hamburg) 1992; Analytical and/or Dialectical Thinking, The Concept of Knowledge, Boston Studies in the Philosophy of Science (Dordrecht – Boston – London) 1995. Předmluvy: Marx – Engels – Lenin: K filozofickým otázkám, 1974; Výbor z díla F. W. J. Schellinga (s M. Sobotkou), 1977.

M. Sobotka: Vzpomínka na J. Z., FČ 1997. (zdroj životopisu: http://www.phil.muni.cz/fil/scf/komplet/zeleny.html)

Ocenění

Autor (zde) zatím nemá žádné hodnocení.