Jiří Janda životopis

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Životopis

Jiří Janda (24.4.1865 – 25.8.1938) byl středoškolský profesor, ornitolog, zakladatel Zoologické zahrady v Praze a první předseda Československé společnosti ornithologické.
Jeho otcem byl spisovatel Bohumil Janda Cidlinský (1831–1875).

Narodil se 24. dubna 1865 v Praze 3 u sv. Tomáše. Jeho otec byl tajemníkem Zemského výboru a byl známý jako spisovatel, básník a romanopisec Bohumil Janda-Cidlinský. Po svém otci zdědil literární schopnosti, které později dokonale využil ve svých publikacích. Po něm byl i básnicky založený a patřil k vynikajícím vypravěčům. Měl velkou lásku k přírodě a dovedl mistrně stylizovat své postřehy ze života zvířat, především ptáků. K opeřencům měl obzvláště vřelý vztah. Už jako devítiletý hoch si od svého otce vyprosil, aby mu koupil čížka a stehlíka. O oba ptáčky se malý hoch pečlivě staral. (V té době prodávali ptáčníci prakticky bez omezení drobné pěvce pro chov v klecích.)

O rok později, když mu bylo 10 let, zemřel jeho otec ve věku pouhých 44 let. Během těžké otcovy nemoci žila rodina Jandova celý rok v Poděbradech u dědečka z matčiny strany, který byl milovníkem zvířat a choval v domácnosti řadu zpěvných ptáků, kočky, psy a pár koní. Pobyt u dědečka zanechal na životě Jiřího Jandy trvalou lásku k přírodě. Tady poprvé poslouchal kouzelný tlukot slavíka a hlasy dalších druhů ptáků při pravidelných vycházkách do nádherné polabské krajiny, kde se vyskytovalo mnoho vzácných živočichů.

Po smrti otce se vrátil do Prahy, kde navštěvoval zprvu akademické gymnázium, posléze novoměstské gymnázium, kde také složil v roce 1884 maturitu. Láska k přírodě jej přivedla na filosofickou fakultu v Praze, kde v letech 1884–1889 studoval přírodní vědy. V letech 1887–1888 však navštěvoval universitu ve Štýrském Hradci v dnešním Rakousku. Na pražské universitě studoval zoologii u profesora Antonína Friče, který patřil k význačným ornitologům, a který také přispěl značnou měrou k Jandově dalšímu zaměření. Rovněž působil u profesora Františka Vejdovského, kterého byl žákem, později, v roce 1892 a 1893 jeho prvním demonstrátorem a asistentem. Tehdy se u profesora Vejdovského zabýval strunovci (Gordiidee), o nichž vydal 3 práce, ale také se věnoval studiu pavouků. V těch dobách se na univerzitě zaměřovali na bezobratlé. Ale tento obor Jandu nezaujal a sám se vyjádřil že „tato oficiální zoologická věda se zabývá jen mrtvými živočichy, a nepozoruje jejich život a nedbá krás živé přírody“. Proto také opustil Vejdovského ústav (1893) a odešel učit na Moravu. Působil nejdříve jako profesor na gymnáziu v Uherském Hradišti, poté v Kroměříži, ve Valašském Meziříčí a nakonec i v Brně. V té době (1893–1904) se věnoval studiu ornitologie. Vydal řadu ornitologických publikací, drobnějších i rozsáhlejších knižních, např. Užitečné ptactvo našeho domova (1898) a Atlas ptactva středoevropského (1902), který se dočkal II. vydání v roce 1929 a patří dodnes k pokladům naší ornitologie. Vydal učebnici zoologie, která vyšla v češtině, slovenštině a maďarštině.

V roce 1904 se vrátil do Prahy, kde učil na reálce v Praze 7., a od roku 1907 pak na akademickém gymnáziu, kde působil až do roku 1926, kdy odešel do penze.

Dál se věnoval publikační činnosti. Uveřejnil téměř nekonečnou řadu článků v odborných časopisech a v denním tisku a vydal další přírodovědné knihy, především z oboru ornitologie: Stručná ornitologie všeobecná, O ptačím stěhování, Přehled zemědělsky důležitého ptactva, Ptačí profily, Naše zpěvné ptactvo s 200 nádhernými Kleinschmidtovými tabulemi ad. Krátce před vypuknutím světové války začal vydávat velmi obsáhlý čtyřdílný Velký illustrovaný přírodopis všech tří říší (1912), jehož 2. vydání vyšlo v roce 1930. I. díl Savci-Ptáci napsal sám. V letech 1926–1930 vydal u Ottů překlad velkého vydání Brehmova života zvířat, kdy 4 svazky o ptácích také sám přeložil a doplnil svými poznatky. Mimo vlastní publikační činnosti redigoval časopis Věda přírodní.

Zastával i řadu významných funkcí a v odborných společnostech a státních institucích. Roku 1919 byl jmenován státním konzervátorem přírodních památek. Z této funkce jednal o zřízení československo-polského tatranského přírodního parku. Mimoto navrhl několik ptačích rezervací v Čechách, na jižní Moravě, na Dunaji i v Tatrách. A vypracoval návrh na všeobecnou ochranu ptáků. Byl předsedou Mezinárodní společnost pro ochranu ptáků, čestným členem Šafaříkovy učené společnosti v Bratislavě, dopisujícím členem Mezinárodního institut pro ochranu přírody, čestným členem Wenglein.Bundu a členem Masarykovy akademie práce a předsedou jejího ornitologického ústavu.

Nezůstával jen u slov, ale věnoval se i praktické ornitologii a výchově nových nadšenců. V roce 1928 založil Československou společnost ornitologickou a byl také jejím prvním předsedou. Byl spoluzakladatelem (27.6.1930) Klubu pěstitelů exotického ptactva a v tomto spolku zastával funkci předsedy do 25. ledna 1931, kdy odstoupil z důvodů značné zaneprázdněnosti. Byl jmenován čestným předsedou a i nadále se zúčastňoval aktivně práce chovatelů exotického ptactva. Sám byl významným chovatelem řady druhů papoušků, zvláště amazoňanů, ale i dalších druhů exotických ptáků, které pravidelně vystavoval na klubových výstavách.

Značné praktické znalosti ve svém oboru získal častými studijními cestami do zahraničí. V roce 1903 podnikl dlouhodobou cestu kolem pobřeží poloostrova Koly po Ledovém moři až do Alexandrovska. Procestoval jižní Rusko až po severní Persii a studoval přírodu na Korsice, v Alžírsku a Tunisku. Mimoto navštívil téměř všechny zoologické zahrady v hlavních městech Evropy.

Založení zoologické zahrady v Praze byl jeho sen už od útlého mládí. Za uskutečnění této své touhy bojoval prakticky celý život. Účelnost zoologické zahrady v Praze propagoval v článcích, na přednáškách i v knihách a četných intervencích na nejvyšších místech. Tento plán nosil v hlavě už od svých 19 ti let, kdy se v roce 1884 vrátil z cesty po cizině, kde si prohlédl v hlavních evropských městech zoologické zahrady. Tehdy poprvé se se svými myšlenkami o zřízení zoo v Praze svěřil profesorovi dr. Vilému Kurzovi. Už v té době se objevují v novinách úvahy o zřízení zoologické zahrady, v té době ve Stromovce. Ale všechny snahy se i v dalších letech minuly účinkem.

Až zase v roce 1904 se rozvířila naplno otázka zřízení zoo v Praze. A jedním ze zanícených propagátorů se stává právě prof. J. Janda. V roce 1906 byl vyzván tehdejším primátorem Prahy dr. Grošem, aby započal přípravu k zřízení zoologické zahrady na ostrově Štvanici. Pozemek k tomu určený byl však malý a nevyhovoval. Několik let se polemizovalo, až válka definitivně přerušila všechny naděje.

Až zase koncem roku 1919 byl podán návrh v poradním sboru přírodovědecko-matematického Ministerstva školství a národní osvěty, aby ministerstvo samo se chopilo iniciativy k zřízení zoologické zahrady v Praze. Byl jmenován i komitét, který pověřil prof. Jandu, aby se ujal přípravných prací. Bylo vytipováno několik míst. Až v roce 1922 se jakoschůdné ukazuje území v Tróji, když je majitel pozemků velkostatkář Alois Svoboda daroval Československému státu s podmínkou, že část území bude sloužit i k vybudování zoologické zahrady.

28. září 1931 byla otevřena pro veřejnost zoologická zahrada v Praze, jejímž prvním ředitelem se stal ve svých 67 letech.

Ale i po založení a otevření zoo v Praze se musel prof. Janda potýkat s nesčetnými nepochopeními a útoky, kterým však čelil s neúnavností jemu vlastní. Ale to ho zřejmě vyčerpalo a přispělo i k jeho nenadálému skonu 25. srpna 1938 ve 20.30 hod., neboť trpěl těžkou srdeční chorobou. Ještě ten den odpoledne kolem 16.00 hod. chodil prof. Janda po zahradě.

Jeho články, knížky a úvahy o zoologických zahradách jsou dodnes zdrojem poučení a inspirace i pro současné zoology. (zdroj životopisu: Jiří Felix)