Jiří Kroha životopis

Přidat do oblíbených Koupit knihy

1893 - 1974

Životopis

Profesor Ing. arch. Jiří Kroha (5. června 1893, Praha – 7. června 1974, Praha) byl český architekt, malíř, sochař, scénograf a designér, pedagog, významný představitel české moderní meziválečné architektury a designu.

Narodil se v Praze v rodině drogistického příručího. Začal studovat na reálce na Vinohradech. V roce 1904 se rodina přestěhovala do Plzně. Plzeňskou reálku absolvoval v roce 1911 s vyznamenáním. Téhož roku začal studovat na Pražské technice architekturu. Jeho profesory byli: Jan Koula, Josef Fanta, Antonín Balšánek a Rudolf Kříženecký. V roce 1918 ukončil studium druhou státní zkouškou se zvláštním vyznamenáním. V této době se sblížil s bohémskou skupinou z kabaretu Montmartre v Řetězové ulici (Eduard Bass, Konstantin Biebl, Vratislav Hugo Brunner, Egon Erwin Kisch, Zdeněk Kratochvíl, František Kysela, Vítězslav Nezval, Karel Teige, František Tichý a další). Pro majitele „nočního uměleckého zábavního podniku“, pana Josefa Waltnera navrhl úpravu interiéru, což byla jeho první realizace. Ve stejném roce byl přijat za člena SVU Mánes a začal spolupracovat s družstvem Artěl. Pro Artěl navrhoval užitkové předměty a nábytek.

V roce 1919 začal pracovat pro Zemský správní výbor v Praze, kde byl záhy jmenován technickým úředníkem (1920) a zemským technickým komisařem (1921). Ve dvacátých letech projektoval několik staveb v Mladé Boleslavi a Kosmonosech.

V roce 1921 se oženil s Miroslavou Kubátovou, v roce 1926 se jim narodila dcera Sylva.

V roce 1926 začal přednášet na Vysokém učení technickém v Brně a v roce 1928 se s rodinou do Brna přestěhoval. V letech 1927–1931 vydával v Brně časopis Horizont. Sblížil se s Bedřichem Václavkem, vstoupil do Levé fronty a Společnosti pro kulturní a hospodářské sblížení se sovětským Ruskem. V roce 1930 byl jmenován řádným profesorem na Brněnské technice. Absolvoval šestitýdenní cestu po Sovětském svazu. Po návratu se pustil do intenzivní politické činnosti. V letech 1932–1933 byl předsedou Výboru pro podporu rodin stávkujících horníků na Rosicko-Oslavansku. V roce 1935 byl za své levicové veřejné přednášky, ve kterých jako státní zaměstnanec napadal stávající státní zřízení, poslán do trvalé výslužby. V roce 1937 mu bylo povoleno znovu přednášet.

V roce 1938 se přidal ke skupině umělců, kteří se zastávali moderních uměleckých trendů v sovětské kulturní politice (do této skupiny patřili například: Karel Teige, Bohuslav Brouk, František Halas, Roman Jakobson, Jaromír Krejcar, Jindřich Štyrský, Toyen; opačný stalinský socialisticko-realistický názor zastávali například: Julius Fučík, Zdeněk Nejedlý, Vítězslav Nezval, Stanislav Kostka Neumann, Ladislav Štoll, Bedřich Václavek).

V roce 1939 byl znovu suspendován pro svou komunistickou orientaci a 1. září byl zatčen gestapem. Byl vězněn na Špilberku, v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald. V roce 1940 byl v rámci akce Červeného kříže propuštěn pro svůj špatný zdravotní stav (byli propuštěni dva nejvážněji nemocní vězni). Zbytek války žil pod policejním dohledem. Věnoval se malbě, kresbě a pokračoval v teoretické práci na bytovém problému.

Po osvobození se pustil do intenzivní politické i architektonické činnosti. V roce 1948 byl jmenován rektorem Vysoké školy technické v Brně. Jeho Ateliér národního umělce (ANU) Jiřího Krohy (později Mistrovský ateliér národního umělce – MANU) zpracovával projekty bytové výstavby i propagandistické instalace výstav a politických akcí (Slovanská zemědělská výstava v Praze, Úprava Průmyslového paláce pro IX. sjezd KSČ 1949, Smuteční výzdoba Pražského hradu k úmrtí prezidenta Klementa Gottwalda, 1. celostátní spartakiáda v Praze 1955 a další). Ateliér byl rozpuštěn v roce 1956. Za svoji činnost po roce 1948 získal řadu státních a uměleckých ocenění.

Zemřel v roce 1974 v Praze. (zdroj životopisu: Wikipedie)

Ocenění

Autor (zde) zatím nemá žádné hodnocení.