Jiří Studený životopis

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Životopis

Narozen 22. února 1960 v Hradci Králové, kde maturoval na gymnáziu. Absolvoval Filozofickou fakultu UK v Praze (čeština-angličtina) a postgraduálně Pedagogickou fakultu UP v Olomouci (základy společenských věd a občanskou nauku).
Učil na středních školách (Hradec Králové, Turnov), od roku 2001 přednáší na Filozofické fakultě Univerzity Pardubice, vyučuje zejména teorii a praxi tvůrčího psaní, literární teorii aj. V roce 2009 ukončil doktorandské studium v oboru Česká literatura 20. století. Zabývá se rovněž rétorikou, koučováním a jógou. Počínaje rokem 2009 považuje „básnickou dráhu Jiřího Studeného za uzavřenou“ a od té doby publikuje (prozatím časopisecky) pod pseudonymem Krejzyber, resp. Dr. Krejzyber.

Jiří Studený vstoupil do arény novodobého českého básnictví až na samém sklonku osmdesátých let 20. století, kdy byly jeho texty zařazeny například do antologie mladých východočeských básníků Prvovýstupy (z roku 1989); první knížku veršů Jistota tvarů vydal rok nato v turnovském regionálním nakladatelství spolu s fotografem Pavlem Charouskem, takže svého samostatného básnického debutu se dočkal až v roce 1996, kdy mu knižně vyšla sbírka Soulbuilding. Mezitím publikoval recenze, esejistické a publicistické texty např. v Iniciálách, Tvaru, Literárních novinách, Hostu atp. Autorovy verše byly zařazeny i do Antologie české poezie, 2. díl (1986–2006).

V dosavadních básnických sbírkách Studeného z přelomu dvou tisíciletí jsou patrné několikeré stylové a filosofické tendence: na jedné straně především úsilí zachytit překotnost a hektičnost soudobé globalizující se civilizace, reflektovat prostřednictvím básnického tvaru mnohotvárnou inspiraci moderní hudbou a dalšími uměleckými sférami, k čemuž v jeho tvorbě přistupuje na druhé straně výrazné prolínání tradičních poetických postupů s podněty spjatými zvláště s klasickým i nynějším mudroslovím východního učení. A tak se (zejména ve dvou posledních knížkách Lotosové zajetí a Zase básně) Studený v tomto duchu věnuje nejrůznějším metamorfózám hutnějších básnických útvarů jako sentence a aforismus, je pro něj charakteristický i bytostný zájem o tvorbu zenového haiku, při jejich psaní si ovšem zachovává i nezbytný nadhled a svým způsobem též ironický odstup (srov. oddíl Haiku, haiečku ve sbírce Lotosové zajetí). Konstantním znakem jeho básnění jsou i vynalézavé a nápadité parafráze tohoto typu „východního“ tvoření, prostoupené sarkastickou interpretací jeho paradigmat a obvyklých, v evropském kontextu již více či méně konvenčně pociťovaných postupů (srov. oddíl Vyvalte sútry, zařazený do téže sbírky).

Vedle připomenutých zenových inspirací Studený cílevědomě začleňuje do svých novějších textů rovněž verše inspirované kupříkladu šamanismem, jejž pokládá za jeden ze základů novodobé spirituality, konfrontované s nespirituálností a s technologičností dnešní společnosti. Charakter svébytné konfrontace sui generis má zejména jeho sbírka Zase básně, představující v mnoha ohledech typ básnického zápisníku, bezmála diaristická podoba knížky je však doplňována i mnoha texty hravě reflexivními, vyznáními tlumočenými v duchu expresivního ladění, jakož i kreativními sděleními vysloveně osobního, vyznavačského ražení.

Jako celek ztělesňuje básnická tvorba Jiřího Studeného příklad poezie, která usiluje o gnómické pojetí básně a vůbec básnického tvaru. Nikoli náhodou některé své texty pojmenovává jako „rešerše“: jsou mu i svébytným ohledáváním společenského času a prostoru, v jejichž průsečíku má právě poezie vzdorovat lidské situaci, jíž hrozí konstatování „Kdo nemá žádný styl/ jako by skutečně byl“. (zdroj životopisu: Portál české literatury)