Jiří Valja životopis

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Životopis

Český prozaik a překladatel. Vlastním jménem Josef Bubeník. Jeho žena Libuše Bubeníková (1920–1994) překládala z angličtiny. Po maturitě na reálce v Praze (1932) a po doplňovací maturitě z latiny Valja studoval práva na UK (JUDr. 1938). 1941–42 byl kulturním redaktorem Českého slova, poté redaktorem nakladatelství Českomoravský kompas, 1944–45 byl pracovně nasazen. Po válce pracoval na ministerstvu informací, 1947–51 byl redaktorem Lidových novin, do 1956 tajemníkem překladatelské sekce SČSS a poté spisovatelem z povolání.
Debutoval 1929 básněmi a později také recenzemi poezie ve Studentském časopise (1931–38 jej též spoluredigoval), dále publikoval básně, články, povídky a překlady v periodikách: Národní osvobození, Rozhledy, Listy pro umění a kritiku, Literární noviny, Právo lidu, České slovo (rozhlasové a literární kritiky), Lidové noviny, Kvart, Nový život, Světová literatura, Mladá fronta, Plamen aj. Pro rozhlas napsal hry Poseďme chviličku (1939), Salon slečen Salabových (1940), Každá pohádka dobře končí (veršovaná hra pro ml., 1940), Dějiny v srdci (1945), Dům na hranici (1947) a řadu literárních pásem a dramatizací. Šifra: va.
Pozdější autor psychologických próz zahájil svou tvorbu básnickou sbírkou, nedovyslovenými lyrickými nápověďmi vycházejícími z útržkovitých výjevů (Nohama v blátě). K básním v próze má blízko také jeho následující soubor kratičkých, na úvaze založených povídek Vypravěč aneb 57 povídek pro všechny případy. Naopak spíše volně řazeným povídkám se blíží próza Rodina komediantů: jednotlivé „kapitoly románu“ (jak zní podtitul) jsou tvořeny samostatnými průhledy do bolestných vzpomínek stárnoucích bratrů a do zmatků a dychtění dospívajících dětí jednoho z nich. Po válce Valja publikoval povídku pro mládež s partyzánským námětem Děti vítězného května. Ve dvojici románů situovaných rovněž do období okupace pak dal Valja před vnějším dějem přednost psychologické kresbě. První z nich, Zbraně bezbranných, je převážně záznamem vnitřních monologů navzájem se trýznící manželské dvojice. Hlavní hrdina, slabošský sobec pronásledovaný pocitem viny, odpovědnosti za smrt své první manželky, není schopen skutečné lásky, jeho žena pak kolísá mezi láskou k němu a chladnými kalkulacemi. Oba se ve svých vzpomínkách konfrontují s vnitřní čistotou svého mladého příbuzného, který se však také zmítá v pocitu viny. Román Zahradní ulice 70 je navenek historií židovských a poté německých majitelů jedné vily, mnohem více místa však zde zaujímá osud jejího domovníka a tiskárenského sazeče, který celý příběh vypráví. Osou je opět rozporný manželský vztah; hrdinou, jenž se odhodlá k ilegální protiněmecké činnosti, je tu slabošský, tentokrát milující dobrák, jímž jeho manželka pohrdá. Dějovou osnovu obou románů přehlušují úvahy, přibližující se v prvním případě až k autorovým básním v próze, zatímco v druhém získávají spíše podobu lapidárních sentencí. Povídky ze současnosti Cestující se zavazadly, psané v době, kdy se už Valja věnoval především překladům, střídají různé stylové polohy a také tematicky se pohybují ve značném rozkyvu od pohledu do nitra dětí přes varianty mezilidských, především opět manželských vztahů až například k politicky demaskující konfrontaci rozhlasové reportáže s realitou. Očišťující existenciální vzmach rozporných hrdinů, kteří se snaží vybřednout ze svých slabostí, nabýval veValjových prózách postupně stále více podoby souboje nového světa se starým, až se v některých povídkách ideologizoval do protikladu mezi socialismem a kapitalismem. – Jako překladatel se Valja orientoval – kromě výjimek – na angloamerickou literaturu, zvláště na moderní prózu (Graham Greene, William Faulkner aj.) a poezii (největší ohlas měly překlady T. S. Eliota). Překlady někdy doplňoval vlastními doslovy. Přetlumočil také verše v řadě prozaických publikací jiných překladatelů.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie: Nohama v blátě (BB 1936); Vypravěč aneb 57 povídek pro všechny případy (1940); Rodina komediantů (R 1943); Zbraně bezbranných (R 1946); Děti vítězného května (P pro ml., 1946, in Bojovníci, + O. Košutová: Smrt bez majestátu); Zahradní ulice 70 (R 1950); Cestující se zavazadly (PP 1958).
Ostatní práce: Ptáci (PP populárně nauč. pro ml., 1954, ke kresbám K. Svolinského a za odborné spolupráce J. Hanzáka). (zdroj životopisu: slovnikceskeliteratury.cz)