Jiří Zeman životopis

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Životopis

Jiří Antonín Michael Zeman je český spisovatel. Jeho otec R. V. Zeman byl herec, tenorista a režisér, matka Anna Magdalena Gravčaková-Zemanová byla malířka. Žije střídavě v Praze, Vídni, Římě, Berlíně a Paříži. Původně výtvarník, od roku 1989 se živí pouze jako spisovatel a dramatik. Je, jako potomek v příbuzenské přízni s Ivanem Olbrachtem (Kamil Zeman) a jeho otcem Antalem Staškem (Antonín Zeman) a legionářským spisovatelem Adolfem Zemanem.

Po návratu z krátké emigrace se živil jako kulisák, výtvarník, učitel, sportovní a kulturní referent, vychovatel, herec, muzikant, noční hlídač, režisér, kotelník, šperkař na Karlově mostě či scénárista. Do poloviny devadesátých let měl galerii ve Vídni a v Praze. Pak už se věnoval výhradně profesionálně pouze literatuře. Zeman je typický bohém a dobrodruh. Má čtyři děti. Barboru Harsovou Kovandovou, Daniela Srbu, Kateřinu Michajlovovou, Valentinu Zemanovou Tesařovou. Matka Barbory, fotografka Maria Kovandová Harsová je sestrou Karla Kovandy, který je v současné době zástupcem generálního ředitele pro zahraniční vztahy u Evropské komise (Generální ředitelství pro vnější vztahy).

Začínal jako básník a první verše a povídky mu vydal básník Bořivoj Kopic v Předvoji. Zároveň s básněmi psal dobrodružné povídky a ty vydával ve stejnou dobu v časopisu Tramp. Po likvidaci svobody v 69. roce mu přišel ze všech časopisů, jako byly třeba Plamen či Sešity pro mladou literaturu dopis, ať se drží a zachová si zdravý rozum, statečnost a čest, s tím, že byly příkazem Ministerstva kultury zrušeny. Ovšem zcela poprvé byly jeho dobrodružné povídky vysílány v rozhlase v relaci Pionýrská jitřenka, ještě když chodil do osmé a deváté třídy v Praze v Masné ulici. V rozhlase mu je četli Miloš Kopecký a Jiřina Jirásková. Zabavovala mu je během hodin dějepisu učitelka Pišutová když je psal pod lavicí místo toho aby se věnoval výuce.

Pod svým vlastním jménem a pseudonymem Alistair MacLean napsal přes čtyřicet knih a dvacet divadelních her pro dospělé, mládež a děti, z nichž většina měla premiéru a hraje se v zahraničí.

Věnuje se s chutí i turistické literatuře. Pro nakladatelství Akcent napsal tituly "Praha a okolí", "Krkonoše", "Křivoklátsko", "Český kras", "Brdy", "Lužické hory", "České Středohoří", "Polabí" a "Orlické hory". Pro totéž nakladatelství napsal rovněž vodáckého průvodce po Berounce a jejich přítocích.

Z literatury faktu lze jmenovat knihy "Hoj ty štědrý večere" a "Hody hody doprovody" o tom, jak se slavily vánoční a velikonoční svátky ve Staré Praze. Dále pak "Praha – největší ostrov nevykopaných pokladů" o některých pokladech, které byly v Praze prokazatelně ukryty nebo zakopány v době hrozícího nebezpečí. Všechny vyšly v nakladatelství AKCENT. V současnosti má přichystané další pokračování tohoto zajímavého čtení.

Mimo jiné napsal například šokující romány "Melantrichová 13. – Go west" (Otakar II-Michal Zítko 2000) a "Melantrichová 13. – Výlet na Křivoklát" (Chundela 2002) Tyto knihy vyvolaly doslova bouřlivé reakce. Někteří kritici a čtenáři je nemohli vynachválit, jiní tvrdili, že jde o kultivované skryté porno. Tyto jeho romány našly mnoho napodobitelů. Další jeho skutečně nádherné dílo je novela o ztracené lásce a rozbitém manželství - "Srdce je poloviční prorok". Kniha je silně autobiografická. Třetím dílem je historický miniromán o posledních dnech francouzského básníka Françoise Villona "Nikdo nemůže plavat v sudu", který vyšel v Čechách jako součást knihy "Kavalíři lásky, meče, slova a noci". Kritici o něm napsali, že jde rozhodně o nejlepší roman ,který byl o Villonovi v Čechách napsán. V roce 2002 ji vydal nakladatel Michal Zítko-ADONAI.

Napsal rovněž pro peníze dvě knihy O předtuchách slavných a vydal šest dílů brožovaných knih Věřte Nevěřte v nakladatelství IŽ (2002 odp. redaktor Otomar Dvořák).

Spolupracoval s časopisy Fantastická Fakta, Vědma, Magazín Fantastických Fakt apod., do kterých napsal řadu reportáží s lidmi, kteří se setkali s nějakými paranormálními jevy nebo článků vztahujícím se k těmto tématům. Šéfredaktorem všech těchto časopisů byl ing. Vladimír Mátl. Zároveň v těchto časopisech vycházely jeho seriály, jako byly třeba "Tajemství Edwarda Kelleyho", nebo "Upíři v Čelakovicích" apod.

Pro rádio a televizi vytvořil mnoho pořadů a v obou mediích vystupoval a účinkoval. V letech 1980–1990 psal pravidelně pro rozhlas, především sci-fi, fantasy a hororové povídky. Pro rozhlas vytvořil také řadu komponovaných pořadů vztahující se k přírodě, cestování a k problematice přežití v divoké přírodě. V rozhlase spolupracoval hlavně s redaktory Dášou Misařovou a Petrem Breitkopfem ve studiu M, Kolotoči nebo v Mikroforu s Vlaďkou Kviechovou.

Pokud je známo měl jako spoluautor s Foglarem rozepsané dvě knihy a jednu s Hrabalem. Zda je dodělal, se neví. Pro Reflex napsal třeba o legendárních Vyšehradských jezdcích.(č.19-2004) zároveň o nich napsal v knize "Praha – největší ostrov nevykopaných pokladů".

V současné době, pokud je známo, stále pracuje na encyklopedii "Přežití ", na turistických publikacích pro nakladatelství AKCENT, a dvojité pentalogii románů. "Tvrdý pták s měkkými křídly" a "Měkký pták s tvrdými křídly". Začal psát také detektivní romány např. "Vepřové na útěku", "Kdo vyhraje, zdědí mrtvou bábu", "Pršet začíná po kapkách" ad. Napsal rovněž mnoho pohádek. Poslední pohádková kniha se jmenuje "Jak se Hásek s Krakonošem pohádali". Ve fázi dokončování je jeho kniha "Cobra v Praze", která je vlastně zpovědí ukrajinského mafiána Andreje Cobry. Ten se s Zemanem půl roku o každém víkendu scházel a vyprávěl mu své životní osudy a životní filosofie.

Pět let pracuje s fotografkou, výtvarnicí a básnířkou Olgou Hurajovou na vyčerpávající obrazové kuchařce z bylinek a plodů, které se dají nasbírat při běžné procházce nebo na výletě v přírodě, a jak z nich lze uvařit vyloženou lahůdkovou stravu a obohatit tím českou kuchyni. Dále na obrazových a literárních průvodcích bulvární historií Prahy a Čech.

Když začal psát pro nakladatelství Ivo Železný dobrodružné romány, přemluvil ho šéfredaktor ing. Vladimír Mátl, aby si zvolil pseudonym. Tak vznikl pseudonym Alistair MacLean, pod kterým bylo napsáno přes patnáct románů pro RODOKAPS . Například “ Nikdy se nikomu neomlouvej“ (č.189 -1997), „ Nech se zabít u Shilohu“ (č.219-1997),“ Chřestýš je trpělivý had“ (č.232-1998),“ Jaguár rád maso syrové“ (č.279-1999),“ Cesty slavných vedou k hrobům“ (č.295- 1999),“ Zastřelili anděla“ (č.306-1999),“ Muž který se bál tygra“ a „ Podzdravuj v pekle Hočimina“ ( č.322-1999). Některé z nich byly přeloženy do angličtiny. Do té doby než začal Zeman pro IŽ psát, vyhrával ankety pro nejlepší dobrodružné romány Rodokapsu autor Benjamin Boeters, který psal do Rodokapsů westerny už před druhou světovou válkou, kdy vyhrál nejlepší román Rodokapsu Bob Hurikan. Pak už ankety o nejlepší román, vyhrával jen Zeman. Některé z těchto zemanových románů byly následně vydány i knižně.“ Zastřelily anděla„ , „ Krew Wervolfů“, nebo „Bez šance“ (Chundela a comp. 2002). Některé byly přeloženy i do angličtiny a němčiny. (zdroj životopisu: česká wikipedie)