Josef Florián Babor životopis

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Životopis

Josef Florián Babor (4.5.1872, Praha – 11.1.1951, Bratislava) byl filozof, biolog, lékař, univerzitní profesor, malakolog, botanik a entomolog, filozofující biolog, novoscholastický filozof českého původu.
Bratr zooložky Marie Zdeňky Baborové-Čihákové.
Snažil se sjednotit nejnovější poznatky z biologie s katolickým učením.


Narodil se v rodině Josefa Babora, učitele na farní škole na Malé Straně a matky Anny, rozené Liršové. Předkové rodičů pocházeli z Čech. Po skončení základní školy pokračoval ve studiu na akademickém gymnáziu, kde maturoval v roce 1891. V roce 1897 ukončil studium na Lékařské fakultě UK v Praze. Po absolvování univerzity provedl studijní cestu, během níž navštívil Rakousko-Uhersko, Německo, Francie, Itálie, Velkou Británii, Nizozemí a Švýcarsko. Po promoci začal pracovat jako soukromý neurolog a psychiatr v Praze.

Dne 17. srpna 1915 se v Praze oženil s třiadvacetiletou Marií Rejžkovou. V té době byl lékařem pro nemoci nervové v Praze II.

Asi od roku 1915 pracoval jako vojenský lékař v Jindřichovice, od roku 1919 v Praze, Košicích, později v Užhorodě a Trnavě. V roce 1922 pracoval jako soukromý lékař a smluvní přednosta vojenské psychiatrické léčebny v Trnavě. V letech 1924-1943 působil na LF UK v Bratislavě jako profesor obecné biologie v letech 1924 - 1947. Od roku 1939 působil zároveň i na Přírodovědecké fakultě UK. Od roku 1928, kdy získal řádnou profesuru, přednášel systematickou zoologii. V 40. letech 20. století působil na čtyřech bratislavských fakultách. Jako lékař se vedle neurologii zabýval i problémy hematologie, sarkolyzy a otázkami zánětů a účinky radioaktivity. Byl také průkopníkem radiobiologie na Slovensku. Zabýval se i archeologií a paleontologii. Byl autorem více než 250 odborných vědeckých a popularizačních prací z různých oborů. Spolupracoval i na Jandově Velkém přírodopisu a Ottova slovníku naučném. Přispěl i do České vlastivědy o fauně Slovenska.

Stal se průkopníkem české malakologie (vědy o měkkýších). Během svého života popsal několik nových druhů měkkýšů a napsal celou řadu malakozoologických prací. V některých svých pracích se zabýval i savci, rybami, plazy, obojživelníky a také vyššími i nižšími bezobratlými. Zabýval se také entomologií, hlavně koleopterológiou a své sběry prováděl hlavně v okolí Nitry, odkud jeho významné nálezy cituje v svém "Přehledu" i Antonín Fleischer.

Byl profesor systematické zoologie Přírodovědecké fakulty SU (1940 - 1947), předseda mineralogicko-geologického a paleontologického odboru Slovenského vlastivědného muzea a později též předseda Přírodovědného odboru Slovenského muzea. Byl členem několika zahraničních vědeckých společností. Zabýval se otázkami mravní odpovědnosti vědců.

Měl velkou úctu k františkánské spiritualitě a byl přesvědčen, že ta má nejblíže slovenské mentalitě. Jako člen třetího řádu sv. Františka přijal jméno Columbanus. Byl externím profesorem na františkánském studiu generale v Žilině. Filozofickými a náboženskými úvahami přispíval do časopisů Františkánský obzor, Kultura, Filozofický sborník, Směr, Nová práce, Pero a Řád. Věnoval se filozofii Duns Scota. Zvláštní pozornost věnoval jeho nauce o individualitě. (zdroj životopisu: cs.wikipedia.org)