Životopis
RNDr. Josef Holub, CSc. (1930 – 1999) byl nejvýznamnějším botanikem 2. poloviny 20. století.
Narodil se v rodině strojního inženýra zbrojovky v Mladé Boleslavi, ale vzhledem k častému překládání svého otce vyrůstal a chodil do škol na několika místech, zejména ve Strakonicích a v Uherském Brodě, kde maturoval. Snad od toho se odvíjelo, že sám sebe v pozdějších letech označoval jako „bohemopolitu“. Nevíme přesně, kdy se rozhodl navždy upsat botanice, ale v Bílých Karpatech měl na něj jistě vliv řídící učitel Stanislav Staněk. Na PřF UK v Praze ale nastoupil již jako hotový botanik – jeho první publikovanou prací bylo zpracování čeledi liliovitých (Liliaceae) v Dostálově Květeně ČSR z r. 1950 – bylo mu 20 let a do konce studia mu zbývaly tři roky! Po absolutoriu botaniky zde několik let pobyl jako asistent a aspirant, ale v r. 1960 zakotvil v rodícím se Botanickém ústavu ČSAV, kde setrval až do své smrti.
Je hořkou ironií, že on – bezesporu nejlepší český taxonom – se tak málo podílel na zásadním díle Květena ČR, které se rozsahem jistě nebude dlouho, pokud vůbec někdy, opakovat. Pravda se říká těžko, ale jsme přesvědčeni, že hlavním faktorem byly složité osobní vztahy (na nichž měl jistě i svůj díl) nadřazené zdravému rozumu. Květena se počala rodit ve chvíli, kdy Holubovo postavení v Botanickém ústavu bylo obskurní (vzdal se, poněkud unáhleně, ale s holubovskou zarputilostí, vedení oddělení) a nepochybně mnozí se jeho odborné velikosti (i osobnostní složitosti) zalekli. Laskavý čtenář nechť si připomene zmíněný medailon Karla Domina pro další paralelu; jen s tím rozdílem, že byla doba 70. let a nikoli poválečný zmatek – nevyhazovalo se, pouze „odsouvalo“. Tak se vlastně Holub na prvních dílech vůbec nepodílel, přestože byl evropským odborníkem na kapraďorosty (i další skupiny); dodnes nejsou tou nejlepší vizitkou Květeny. Hořkost této ironie umocňuje fakt, že dávno před vznikem projektu Květeny zpracoval tyto skupiny např. pro prestižní díla Flora Europaea nebo Flora of Turkey. Do vlaku „naskočil“ nebo spíše byl vtáhnut, až když došlo na ostružiníkové apomikty a nepoznatelné hlohy, s nimiž si opravdu nikdo nevěděl rady. Těžko se zbavit přesvědčení, že kdyby byl prací na Květeně pověřen od počátku, zpracoval by kapraďorosty i další skupiny stejně perfektně jako ostružiníky, hlohy nebo později části štětkovitých a kozlíkovitých (i když asi bez budovatelské písně na rtech). Místo toho se soustředil na svou „souběžnou“ práci – přípravu Klíče ke květeně. Věčná škoda, že ji nezúročil, byť po sobě zanechal k tomuto tématu neuvěřitelné množství excerpcí, sebrané literatury apod.
(zdroj životopisu: https://bit.ly/3kdUESz)
