Josef Kainar životopis

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Životopis

Josef Kainar (29.6.1917 Přerov – 16.11.1971 Dobříš) byl český básník, dramatik a překladatel, člen umělecké „Skupiny 42“. Působil také jako hudebník, ilustrátor, výtvarník a novinář.

Narodil se v Přerově do rodiny úspěšného železničního úředníka Josefa Kainara a jeho manželky Josefy. Měl jednoho sourozence, starší sestru Irenu. V Přerově rodina žila od roku 1911, oba rodiče pocházeli z Moravy, ale rodina se často kvůli otcovu povolání stěhovala. V manželství rodičů se postupně objevovaly problémy, které vyvrcholily rozlukou v roce 1927. Tento otřes na desetiletého Josefa silně zapůsobil, protože právě od tohoto roku se datují některé jeho osobní problémy. Že rodinná situace složitá byla, signalizuje i fakt, že zatímco skoro dospělá Irena zůstala s matkou, desetiletý Josef naopak s otcem. Matka se sestrou se brzy po rozluce odstěhovaly na Slovensko, otec se naopak ještě téhož roku znovu oženil, a to s Marií Kutálkovou, lékárnicí v Olomouci.
Rozpad rodiny se zřejmě projevil i ve výrazné změně jeho školních výsledků. Zatímco na obecné škole byl žákem nadaným, v primě přerovského reálného gymnázia měl již značné problémy. Na tomto gymnáziu v Přerově studoval Kainar v letech 1928-34. Později se u něj projevily i typické problémy spojené s dospíváním. Nešťastně se zamiloval do spolužačky. Ta však jeho city neopětovala a pro citlivého mladíka to byl zřejmě rozhodující podnět, aby se pokusil ukončit svůj život. 5. května 1934 po odchodu ze školy v rozčílení vytáhl bubínkový revolver, který měl jako zástavu od kamaráda, a střelil se do levého boku. Přes zranění došel k lékaři, který ho ošetřil a odeslal do nemocnice. Tam se podrobil operaci. Za tento čin mu byla udělena pokuta ve výši 30 Kčs.
Skandál okolo sebevražedného pokusu zřejmě přispěl k tomu, že se rodina přestěhovala do Olomouce. Kainarův otec zde působil ve funkci vrchního inspektora ČSD. Už po roce ale získal místo přednosty dopravní kanceláře na nádraží v Ostravě-Přívoze. Kainar studoval jeden rok na gymnáziu v Olomouci. Od září 1935 přestoupil na reálné gymnázium v Hlučíně, na kterém studoval další tři roky. Maturoval zde v roce 1938. Hlučínské gymnázium dnes po něm nese jméno (od roku 2007).

V letech 1938–1939 studoval češtinu a francouzštinu na Univerzitě Karlově v Praze, po uzavření vysokých škol vystřídal celou řadu zaměstnání. Měl blízko k divadlu a pracoval jako dramaturg v Divadle satiry. Pracoval jako novinář, v novinách Rovnost vycházely jeho vtipy, obrázky a básně. Po druhé světové válce také spolupracoval s rozhlasem, filmem a divadlem. V Československém rozhlase například tvořil tzv. rozhlásky, ve kterých přístupnou formou seznamoval mladší posluchače s děním. Od roku 1947 byl spisovatelem z povolání. Po roce 1948 se stal básníkem přitakávajícím společenským proměnám, odstartovaným v únoru 1948. V roce 1950 vydal sbírku Veliká láska, kterou „dal svůj talent do služeb boje o pokrokovou socialistickou společnost“. V roce 1970 byl jmenován předsedou přípravného výboru Svazu českých spisovatelů (SČS), jehož členy se měli stát pouze tvůrci loajální k normalizační politice Komunistické strany Československa.

Byl mimo jiné i hudebník, koncertoval na klavíru, kytaře a houslích, stylově nejblíže měl k jazzu. Mimo svoji literární a hudební tvorbu také psal filmové scénáře a fotografoval.

Ve svých dílech užíval obecnou (mnohdy až vulgární) češtinu, překládal texty jazzových písní a psal texty k hudbě. Rád používal černý humor a ironii, zobrazoval tragické pozadí světa a života, zacházel až do skepticismu. Znám byl svým odporem ke konzervatismu. Dalším typickým znakem Kainarovy tvorby je zpěvnost, možnost spojovat text s hudbou.
Zpočátku psal v duchu filosofického existencialismu, později přešel k méně subjektivní problematice lidského bytí. V sebeironických básnických sbírkách hledal očistnou katarzi a porozumění v pohledu na zkušenost bytí a obecný lidský úděl.
V roce 1959 podnikl cestu do Vietnamu.
Zemřel v relativně nízkém věku 54 let 29. června 1971 na infarkt myokardu v Dobříši. Je pohřben na Vyšehradském hřbitově. (zdroj životopisu: https://cs.wikipedia.org/wiki/...)