Josef Novotný životopis

Josef Topolský · pseudonym

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1872 - 1926

Životopis

Páter Dr. Josef Novotný,provinciál rytířského řádu Křížovníků s červenou hvězdou ve Vídni, duchovní správce české menšiny ve Vídni. Autor knih s náboženskou a filosofickou tématikou.
* 5. 10. 1872 Topol u Chrudimi
† 16. 4. 1926 Olomouc

Gymnázium absolvoval v l. 1883–91 v Chrudimi. V l. 1891–95 studoval bohosloví na diecézním učilišti při biskupském semináři v Hradci Králové; 25. 8. 1895 byl vysvěcen na kněze. V l. 1895–96 byl sekretářem a ceremoniářem královéhradeckého biskupa Eduarda Brynycha (1846–1902), jehož aktivitám později věnoval práci Biskup Brynych. Životopisné črty (1923). Teologická studia zakončil v r. 1901 na UK doktorátem z teologie. Působil na biskupském semináři a bohosloveckém diecézním učilišti v Hradci Králové, nejprve (1901–02) jako vicerektor pro péči o ústavní kázeň, v l. 1902–24 jako profesor morální teologie. Zastával četné církevní funkce, např. byl církevním cenzorem, od r. 1906 členem zkušební komise pro střední školy, r. 1908 přísedícím a později soudcem prosynodálního církevního soudu, r. 1910 a znovu 1921 prosynodálním examinátorem, r. 1912 radou diecézního manželského soudu. Byl též čestným radou biskupské konzistoře a čestným papežským komořím (msgre). Řádným univerzitním profesorem Cyrilometodějské TF v Olomouci byl jmenován 12. 3. 1924 a v l. 1924–26 zde přednášel etiku.

Filozofická aktivita N. souvisí s dobovým úsilím novotomistické a novoscholastické teologie. Své četné brožury, knihy a články (v časopisech Obnova, Štít, ČKD, Časové úvahy) věnoval především vztahu katolicismu k materialistické a pozitivistické filozofii a vědě, k nenáboženské morálce a mravnímu relativismu a k nekatolickým konfesím a spiritismu. V pracích Světem k Bohu, Víra a věda o původu světa a Víra a věda o původu člověka odmítá, že by katolická církev bránila pokroku vědy, uvádí zásluhy středověkých klášterů o uchování evropské vzdělanosti, současně však kritizuje např. soudobé evolucionistické teorie a za vědeckou pokládá jen takovou činnost, která svými výsledky neodporuje teologii a Bibli, protože podle jeho názoru dvojí pravda neexistuje. Polemizuje i s Masarykovým postojem ke katolicismu (Útok prof. Masaryka na církev katolickou odrazil Josef Topolský). Navíc církev má „zkoumati a zapovídati knihy víře a mravům nebezpečné“ (Index a věda). Přesvědčení o mravním poslání katolické víry a církve vyjádřil v kritice nenáboženské morálky, která odstranila potřebnou vnější autoritu. Kantova autonomní morálka podle něho selhává, protože všeobecnost mravního řádu vyžaduje všeobecný základ – Boha. Domníval se, že mravní relativismus je dále vyvoláván oslabováním vlivu katolicismu na výchovu a školství, a napadal Volnou myšlenku a laickou morálku (Laická morálka, Mravnost a náboženství, Občanská výchova dle „pokrokových učitelů“). Problematikou svobodné vůle se zabýval ve spisech Člověk bez svobodné vůle? a Víra a věda o původu světa; důkazy nesmrtelnosti duše (Víra a věda o cíli člověka) nachází v lidské přirozenosti, v touze po úplném štěstí, celé pravdě a mravní dokonalosti a spravedlnosti. Značnou pozornost věnoval kritice spiritismu, ve kterém spatřoval nebezpečí pro udržení jednoty katolické církve. (zdroj životopisu: https://www.phil.muni.cz/fil/s...)

Ocenění

Autor (zde) zatím nemá žádné hodnocení.