Životopis
Josephus Flavius (37/8 Jeruzalém – po 100 asi Řím), původním jménem Jóséf ben Mattatjáh, pocházel ze staré židovské kněžské rodiny, spřízněné s královským rodem. Byl velice nadaný; po krátkém studiu se připojil k asketům a prožil s nimi 3 roky na poušti. Po návratu ve věku 19 let nastoupil politickou dráhu jako stoupenec farizejů. Do přímého kontaktu s římským prostředím přišel r. 64 jako člen poselství do hlavního města římské říše. Za protiřímského povstání (tzv. válka židovská 66–72) byl jmenován guvernérem Galileje r. 66 a měl sjednotit roztříštěnou židovskou obranu. Byl zajat r. 67 a deportován do Říma, kde díky svým předchozím kontaktům a zkušenostem si dokázal získat přízeň císaře Vespasiana. Za své služby byl propuštěn z područí a Vespasianův syn Titus mu udělil římské občanství.
Do konce svého života pobýval v Římě, pobíral císařskou penzi a věnoval se lieterární činnosti, zejména dějepisectví, s cílem popsat historii a kulturu židovského národa.
Josephus Flavius knihy
Flavius je 3x v oblíbených.