Jožka Jabůrková životopis

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Životopis

Narodila se jako nemanželská dcera švadleně Anežce Řehořové. Matka, která ji vychovávala v katolickém duchu, záhy zemřela. Svoji dceru zanechala ve skrovných majetkových poměrech; tyto vzpomínky na dětství Jožku Jabůrkovou ovlivnily na celý její život. Za první světové války pracovala ve Vítkovických železárnách a později ve vítkovické nemocnici. Po válce se odstěhovala do Prahy, kde se zapojila do sociálně demokratického a později komunistického dění.
Od mládí pracovala v tělovýchovném hnutí; vstoupila do řad sociálně demokratické mládeže a do Dělnické tělovýchovné jednoty. Byla cvičitelkou, náčelnicí a vychovatelkou. Po rozkolu ve Svazu DTJ se zapojila do komunisticky orintované Federace dělnických tělovýchovných jednat. Podílela se na organizaci významné maninské spartakiády v roce 1921. Studovala krátce v Moskvě na tamním tělovýchovném institutu. Po léta se usilovně věnovala práci mezi ženami a mládeží. Uplatnila přitom své literární nadání, stala se vedoucí redaktorkou ženského časopisu Rozsévačka. Psala o životě v Praze, o zájmech a problémech žen, poukazovala na možnost řešení nezaměstnanosti, věnovala se potřebám dětí. Dotýkala se všech hlavních sociálních otázek, reagovala na nebezpečí války. Pod jejím vedením Rozsévačka organizovala akce ve prospěch trpících děti ve Španělsku i na pomoc německým antifašistům prchajícím do Československa. Stala se spisovatelkou, napsala několik knih, např. dětskou Evička v zemi divů.[1]
V roce 1931 byla zvolena do ústředního zastupitelstva hlavního města Prahy na kandidátce KSČ. Své sociální cítění projevovala i zde. Žádala zřizování jeslí, mateřských škol, stravoven a hřišť, účinnou zdravotní péči pro děti dělníků a nezaměstnaných, vybudování levných moderních bytů pro sociálně slabé rodiny. Stavěla se důsledně proti projevům fašismu a upozorňovala na jeho nebezpečí. Usilovala o vytvoření jednotné národní protifašistické fronty.
Vězení a smrt[editovat]

V noci z 15. na 16. března 1939 byla však zatčena a později uvězněna v koncentračním táboře Ravensbrück, kde byla jednou z prvních českých vězeňkyň.
Hned na počátku své internace navázala kontakty s antifašistkami různých zemí, hlavně s německými, které byly v táboře vězněny již po řadu let. Pomáhala jak mohla, pracovala mezi ženami do poslední chvíle svého života. V rámci možností se snažila ulehčit i utrpení otřesených lidických žen. Zemřela 31. července 1942 po těžkém mučení, po kterém byla ponechána bez pomoci v táborovém vězení.
V roce 1965 byl odhalen její pomník v Praze-Košířích. Pomník byl roku 1992 na žádost restituentky pozemku, na kterém stál, odstraněn a převezen do depozitáře Galerie hlavního města Prahy. Zde setrval až do léta 2002, kdy byla socha Jabůrkové znovuodhalena na Olšanských hřbitovech.
Na základě života a smrti Jožky Jabůrkové vznikl původní scénář Jaromíry Kolárové k filmu Zastihla mě noc režiséra Juraje Herze. (zdroj životopisu: wikipedie)