Jurgis Matulaitis-Matulevičius životopis

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Jiří Matulewicz · pseudonym

litevská, 1871 - 1927

Životopis

Jiří Matulewicz se narodil 13. 4. 1871 ve vsi Lugina, která patřila do farnosti Mariannpol na Litvě, kde působil Řád Mariánů. Při křtu ve farním kostele v Mariannpolu dostal jméno Jiří Boleslav.

Otec Jiří Czesnas, generální představený Řádu Mariánů, jistě nepředvídal, že nemluvně, které přivedl do společenství církve, bude jeho nástupcem v úřadu generála, a dokonce obnovitelem umírajícího Řádu.

Ve třech letech ztratil Jiří otce. Matka ho učila vřelé a upřímné zbožnosti a štědrosti vůči bližním. Viděla také jeho první úspěchy ve škole. Když bylo Jiřímu necelých deset let, milovaná matka mu zemřela. Zůstal v péči staršího bratra Jana.

Díky pomoci svého dalšího bratra Andrzeje - studenta moskevské university, byl Jiří roku 1883 přijat na gymnázium. Každodenní cesta do Mariannpole vzdáleného 5 km byla velmi vysilující. V zimě Jiří zůstával ve městě, ale špatná materiální situace mu nedovolovala zajistit dostatečné životní podmínky, dobrou stravu a oblečení, natož pak školní výdaje. Jiřímu se začalo podlamovat zdraví, trápí ho zvláště podivná rána na noze. Jsou to počátky nerozpoznané tuberkulózy kostí, ze které se nikdy nevyléčil a která ho provázela po celý život. V době studií na gymnáziu a při studiu náboženských věd v mariánském kostele v Mariannpolu uslyšel Jiří hlas Krista, který ho volal ke kněžství. Na cestě za hlasem povolání však potkal velmi vážné těžkosti. Kvůli nemoci a neschopnosti chodit do vzdáleného gymnázia musel přerušit studia. Tato zkouška Jiřího nezlomila. Pokojně vykonává práci na poli a v hospodářství, kterou mu bratr určil, a vidí v tom vůli Boží. Svědkové vypovídali, že jej viděli jak má omotaný kolem rukojeti pluhu růženec a jak se ho modlí během práce. Ve chvílích odpočinku četl a učil se.

V létě roku 1889 navštívil v Lugině Jiřího jeho bratranec Jan Matulewicz, profesor klasických jazyků na gymnáziu a také jazyka ruského v kněžském semináři v Kielcach.
Jiří ho zaujal a po rodinné poradě se rozhodl vzít ho s sebou do Kielc. Tato skutečnost měla rozhodující význam pro jeho cestu ke kněžství. Dovolila mu dokončit střední školu a dobře zvládnout latinský jazyk.
V Kielcach si Jiří změnil litevsky znějící koncovku svého příjmení - Matulaitis na polskou - Matulewicz, což byl nepochybně vliv jeho bratrance, který to už učinil dříve. Jiří dál vystupuje jen pod tímto příjmením, pouze když pobýval na Litvě, dodával mu koncovku litevskou.
Po ukončení střední školy, na podzim roku 1891 Jiří vstoupil do kněžského semináře v Kielcach. S horlivostí se věnuje studiu i práci na vlastním charakteru. Toto období však trvalo pouze dva roky. Carská vláda seminář v roce 1893 zavřela, část profesorů v čele s rektorem P. Pavlem Sawickým odvezla na Sibiř. Kielecký biskup Tomasz Kulinski nasměroval Jiřího do semináře ve Varšavě. Díky vytrvalé práci a duševní síle se Jiří vyznamenával ve studiu i v chování, což způsobilo, že vedení semináře ho poslalo ještě před vysvěcením na speciální studia do Petrohradu. V duchovní akademii pobýval čtyři roky 1895-1899. Po jejím ukončení s titulem magistra teologie přijal 20.11.1898 kněžské svěcení.
Přes velké zdravotní potíže s tuberkulózou kostí se vrací zpět na univerzitu, kde v r. 1902 dosahuje doktorátu za práci „Doctrina Russorum de statu iustitiae originalis“.
V Kielcach přednáší latinu a kanonické právo. Znovu onemocní a léčí se ve Varšavě. Tam, jako zkušený duchovní vůdce, přitahuje lidi, kteří touží po hlubším duchovním životě. Je v blízkém duchovním kontaktu s o. Honoratem Kozminským, pozdějším svatým a zakladatelem četných řádů na území Polska. Pro některé z nich píše stanovy.
P. Matulewicz věnoval hodně úsilí pedagogické a osvětové práci mezi mládeží. V té době také působil mezi dělníky, byl spoluzakladatelem Společnosti křesťanských dělníků a vydával pro ně časopis. V r. 1907 pomáhá zorganizovat ve Varšavě tzv. Sociální kurzy, které měly za cíl popularizaci sociální nauky církve. Na podzim roku 1907 se v Petrohradu ujímá na Duchovní akademii katedry sociologie. Jeho přednášky a osobnost uchvacují studenty.
Mnoho let pozoroval činnost tajných řádů na území Polska a pobýval mezi nimi. V jeho rodné farnosti Mariannpolu na Litvě působil a vymíral Řád Mariánů. Pod jeho dohledem od dětství P. Matulewicz vyrůstal. V roce 1908 sděluje poslednímu z Mariánů, o. Sękowskému, plán vstoupení do Řádu a navrhuje zavedení změn v mariánské řeholi takovým způsobem, aby Řád Mariánů mohl nadále existovat a působit ve skrytu. Polsko totiž bylo od konce 18. stol. do konce I. světové války pod nadvládou okolních států, a polské řády nemohly oficiálně existovat. O rok později, 29.8.1909, přijímá generální představitel Mariánů o. Sękowski v přítomnosti představitele Apoštolského stolce biskupa Kazimíra Ruszkiewicze se souhlasem Pia X. řeholní sliby od P. Matulewicze. Tato událost znamená obnovení Kongregace kněží Mariánů.

Z duchovního Deníku otce Matulewicze:

- Mým heslem bude: ve všem hledat Boha, všechno dělat pro větší slávu Boží, do všeho vnášet božího Ducha a všechno nechat Duchem božím prostoupit.
- Bůh a jeho chvála ať je centrem celého mého života, osou, kolem které se budou točit všechny mé myšlenky, city, žádosti a skutky.
- Svatá církvi katolická, pravdivé království Kristovo na zemi, moje lásko.
Jestli na Tebe zapomenu, ať zchromne moje pravice, ať se mi přilepí jazyk k patru, jestli na Tebe nebudu myslet, jestli Tě nebudu považovat za svoji milovanou Matku, za největší radost, ať to volání je stálým voláním mého srdce. (zdroj životopisu: http://www.hradek.speaker.cz/?q=node/22)

Ocenění

Autor (zde) zatím nemá žádné hodnocení.