Jurij Alexejevič Gagarin životopis

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Životopis

Jurij Alexejevič Gagarin (rusky: Юрий Алексеевич Гагарин) (*9.3.1934, † 27.3.1968) byl sovětský kosmonaut, první člověk, který vzlétl do vesmíru (12. dubna 1961).

Gagarin pocházel z prosté venkovské rodiny – jeho rodiče pracovali v kolchozu a kromě Jurije měli ještě tři další děti. Do jejich života silně zasáhla válka; i když nikdo z rodiny nezahynul, život na na Němci okupovaném území byl nelehký. Po válce se Jurij šel učit slévačem do Ljuberců u Moskvy. Jako jeden z nejlepších učňů byl vybrán k dalšímu studiu na technické škole v Saratově. Již za studií se věnoval létání v saratovském aeroklubu a v roce 1955 byl přijat na leteckou školu v Orenburgu a stal se vojenským pilotem. V letech 1957–1959 sloužil jako stíhací pilot na základně u Murmanska za polárním kruhem. Ještě za studií na letecké akademii se oženil se zdravotnicí Valentinou Gorjačevovou. Roku 1959 se jim narodila dcera Jelena, v roce 1961 druhá dcera Galja.

Na podzim 1959 se uskutečnil nábor, z něhož měla vzejít první skupina budoucích kosmonautů. Z více než dvou tisíc uchazečů zbyl nakonec mezi nejužší skupinou vybraných i poručík Jurij Gagarin. Od března 1960 do ledna 1961 prošel spolu s dalšími kolegy náročným výcvikem. Nakonec sám šéf sovětského kosmického programu Sergej Koroljov navrhl pověřit pilotováním první kosmické lodi právě Gagarina (zřejmě hrála značnou roli i jeho skromná povaha a vhodný třídní původ).

12. dubna 1961 v 6 hodin a 7 minut světového času odstartoval Jurij Gagarin v kosmické lodi Vostok 1 z kosmodromu Bajkonur. (Traduje se jeho radostné zvolání při zážehu motorů: „Поехали!“ – Jedeme!) Uskutečnil jeden oblet Země a po 108 minutách přistál na padáku u Semelova v Saratovské oblasti.

Z neznámého vojenského letce se během hodiny stal nejpopulárnější člověk planety. Sovětská vláda toho samozřejmě náležitě využila k propagačním účelům. Jurij Gagarin byl povýšen z nadporučíka na majora, vyznamenán titulem Hrdina Sovětského svazu a Leninovým řádem. 14. dubna se mu dostalo triumfálního přijetí v Moskvě a v následujících dnech a měsících po celém světě od Londýna až po Havanu (není bez zajímavosti, že Gagarinova vůbec první zahraniční cesta vedla do Prahy).

Vedle veřejných povinností sovětské „ikony“ (mj. byl i poslancem Nejvyššího sovětu) zůstal Gagarin kosmonautem. Jako vedoucí skupiny kosmonautů (a od roku 1963 zástupce velitele výcvikového střediska) se podílel na jejich výcviku a velmi usiloval o účast na dalších kosmických letech, zvláště pak (na později zrušeném) programu letu na Měsíc. Studoval též na Žukovského vojenské letecké akademii v Moskvě. Zahynul 27. března 1968 spolu se svým instruktorem při běžném cvičném letu, když se jejich MiG-15UTI (výr. č. 612739 vyrobený v Aeru Vodochody) pravděpodobně dostal do stopy turbulence jiného stroje. „Kosmonaut č. 1“ odpočívá na čestném pohřebišti u Kremelské zdi v Moskvě.

Nevyjasněné úmrtí
Jurij Gagarin zahynul 27. března 1968 spolu se svým instruktorem (byl jím Vladimir Serjogin, hrdina Sovětského svazu, tehdy velitel pluku) při cvičném letu na letounu MiG-15UTI (výr. č. 612739 vyrobeném v Aeru Vodochody). Šlo o kontrolní let techniky pilotáže před samostatnými lety na MiG-17. Piloti přerušili plnění úkolu pro nevyhovující povětrnostní podmínky. Během návratu na letiště se jejich letoun dostal do nezvyklé polohy a přešel do ostré klesavé spirály. Po vylétnutí ze spodní základny oblačnosti se jí piloti pravděpodobně pokoušeli vybrat (dosáhli přetížení 11 G), ale kvůli malé výšce se jim to už nepodařilo.
Příčina, proč se dva tak zkušení letci dostali do nezvyklé polohy, nebyla dosud uspokojivě vysvětlena. Pravděpodobně \"dostali iluzi\" a následovala ztráta prostorové orientace. Vyskytují se i jiné teorie. Jednou z nich je vlétnutí do úplavu za jakýmsi letounem Suchoj Su-15[14], nebo srážka s padající sondou meteorologického balónu.
„Kosmonaut č. 1“ odpočívá spolu se svým instruktorem na čestném pohřebišti u Kremelské zdi v Moskvě.
Počátkem roku 2007 tým vědců a leteckých odborníků pod vedením leteckého inženýra Igora Kuzněcova sepsal petici, požadující obnovení vyšetřování příčiny smrti Jurije Gagarina, protože skutečná příčina úmrtí, i přes tehdejší oficiální závěry vyšetřování, zůstává stále nejasná. Tato žádost předložená ruské vládě však byla zamítnuta. Tým vedený inženýrem Igorem Kuzněcovem se domníval, že skutečnou příčinou havárie byla spíše technická závada, kdy v kokpitu letounu nastala dekomprese při náhodném otevření vyrovnávacího ventilu. Gagarin byl tím přinucen ke strmému klesání, které pak již blízko nad zemí nebyl schopen vyrovnat. Letoun údajně dopadl na zem rychlostí 145 m/s, která se téměř rovná rychlosti při střemhlavém letu či spíše pádu. (zdroj životopisu: http://zivotopis.osobnosti.cz/jurij-gagarin.php)