Kamil Zvelebil životopis

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Životopis

Prof. PhDr. Kamil Václav Zvelebil byl významný český indolog, tamilista, drávidista. Narodil se 17. 11. 1927 v Praze, zemřel 17. 1. 2009 v Cabrespine (Francie).

Vystudoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy obory indologie (sanskrt) a anglistika, a v roce 1952 získal titul PhDr. Indologii studoval u významných odborníků prof. Oldřicha Friše a prof. Vincence Lesného.

Poté působil až do roku 1970 jako vědecký pracovník na Orientálním ústavě ČSAV. Brzy poté opustil „normalizační“ ČSSR a usadil se v jižní Francii na azuroném pobřeží regionu Provence. V roce 1970 krátce hostoval na Collège de France, poté 1970–71 působil jako vědecký pracovník univerzity v Leidenu, dále od roku 1971 působil 20 let na univerzitě v Utrechtu, do roku 1976 jako vědecký pracovník, poté až do roku 1991 jako řádný profesor drávidologie (obor indologie zabývající se jihoindickými drávidskými etniky) poté byl 1. 9. 1991 jmenován emeritním profesorem.

V posledních 20 letech aktivně věnoval zenovému buddhismu podle japonské školy Sótó a Zen i aktivně vyučoval z pověření svého mistra.

Ještě za svého pobytu v ČSSR v létech 1960 – 1965 zajišťoval externí výuku tamilštiny na FF UK. V roce 1965 habilitoval na docenta drávidské filologie. Poté v letech 1965 – 1966 a 1968 – 1970 působil jako profesor) na univerzitě v Chicagu, a v létech 1967 – 1973 vyučoval jako hostující profesor v Südasien-Institutu univerzity v Heidelberku.

Po revoluci byl politicky rehabilitován a od r. 1997 působil jako hostující profesor na FF UK v Praze. (indologické přednášky o drávidistice a religionistické přednášky o zenu)

Vedle lingvistických výzkumů a překladů z drávidských jazyků: tamilštiny, malajálamštiny, a kannadštiny se věnoval i rozsáhlým etnografickým terénním výzkumům, především v oblasti „Modrých hor“ – Nílgiri, kde objevil a popsal místní jazyk irulštinu. Je rovněž autorem průkopnických prací v oblasti historie drávidských jazyků. Studoval rovněž příbuznost drávidských jazyků s jazyky altajskými, což později přimělo jeho kolegu, tamilistu Prof. Jaroslava Vacka ke studiu mongolštiny a zavedení její vyuky na bývalém Indologickém ústavu, který byl poté přejmenován na Ústav jižní a centrální Asie. (zdroj životopisu: Wikipedie)