Karel Hausenblas životopis

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Životopis

Bohemista prof. dr. Karel Hausenblas pracoval v ústavu pro jazyk český ČSAV filozofické fakulty UK.

* 16. 11. 1923, Benešov (u Prahy)
† 5. 7. 2003, Volyně

Lingvista
Otec lingvisty a publicisty Ondřeje Hausenblase (* 1954).
Dětství prožil v Benešově. Středoškolská studia zahájil na místním reálném gymnáziu, pokračoval v Jaroměři a v Praze (maturita 1942). 1943–1945 pracoval jako skladník a mzdový úředník v továrně firmy Waldes a spol. v Praze. 1945–1949 studoval na FF UK češtinu, ruštinu a obecný jazykozpyt (žák Vladimíra Šmilauera, Bohuslava Havránka, Vladimíra Skaličky, Jana Mukařovského a Felixe Vodičky, diplomová práce Jazyk poezie Jiřího Wolkra; PhDr. 1952 prací Teorie jazykové kultury v české jazykovědě 20. století). 1949–1951 a 1954–1961 působil jako vědecký pracovník v Ústavu pro jazyk český ČSAV, 1951–1954 absolvoval vědeckou aspiranturu na FF UK (CSc. 1956 prací Vývoj předmětového genitivu v češtině). 1961–1989 pracoval na katedře českého a slovenského jazyka FF UK (1961 docent, 1967 profesor, 1968 DrSc. prací Výstavba jazykových projevů a styl). Od odchodu do důchodu (září 1989) žil v Lnářském Málkově u Blatné.
Hausenblas začal publikovat na sklonku 40. let, soustavně přispíval do odborných bohemistických i jiných periodik u nás i v zahraničí: Slovo a slovesnost, Slavia, Dialog, Česká literatura, Naše řeč, Acta Universitatis Carolinae – Slavica Pragensia, Bulletin Ústavu ruského jazyka a literatury, Zagadnienia rodzajów literackich (Krakov), Poradnik językowy (Varšava), Zeitschrift für Slawistik (Berlín), Révue des études slaves (Paříž). Popularizační články uveřejňoval též v denících a časopisech určených širší veřejnosti: Plamen, Tvorba, Literární noviny, Listy, Knižní kultura, Učitelské noviny, Věda a život a Divadelní noviny. V letech 1967–1968 byl odpovědným redaktorem časopisu Klubu spřízněných duší při divadle Semafor Jonáš. Přispěl do řady sborníků, kromě tištěných též i rukopisných (mj. Xénia Miroslao Červenka quinquagenario a sodalibus, amicis, discipulis oblata, rkp. 1982). Od 50. let se Hausenblas spolupodílel na zpracování učebnic českého jazyka a lexikografických příruček, a i tak přispěl k profilaci české poválečné bohemistiky. Zastupoval Československo v komisích Mezinárodního komitétu slavistů (gramatická, terminologická, pro poetiku a stylistiku). Se zásadními příspěvky o stylistice a stavbě textu vystoupil na mezinárodních kongresech slavistů.
Hausenblas, lingvista širokého zaměření (synchronní česká gramatika, vývoj syntaxe, spisovný jazyk, jeho diferenciace a jeho kultura), byl vůdčí osobností české poválečné stylistiky. Jeho originální koncepci stylu, navazující na tradice meziválečného strukturalismu, prostupuje systémový, funkční a komunikační přístup: styl charakterizuje jako jeden z principů výstavby textu, plnící v celku specifickou integrační funkci, dále funkci charakterizační, sémantickou a estetickou. Styl tak formuje spolu se smyslem (nejdůležitější komunikační kvalitou) základní vztah ve výstavbě textu. Ve svých studiích Hausenblas postupně překračoval hranice tradiční úzké lingvistické stylistiky, chápající styl pouze jako sumu jazykových odlišností, a programově vytváří mezioborově pojatou a široce zaměřenou nauku o textu jako složku obecné nauky o komunikaci. Vedle problémů obecně teoretických (nový pohled na styl vzhledem k různému stupni zobecnění, otázky vertikální diferenciace stylů, podstata stylů komplexních a simplexních) a vedle otázek českého myšlení o stylu (Vilém Mathesius, Bohuslav Havránek, Jan Mukařovský) řeší Hausenblas v širokém záběru i problematiku stylu uměleckého: postavení a funkci jazyka v umělecké literatuře, otázky stylu druhů a žánrů i další speciální problémy (vlastní jména v literatuře, překlad). O stylu jednotlivých autorů (Jan Neruda, Karel Poláček, Jaroslav Hašek, Jiří Wolker, Rainer Maria Rilke, Božena Němcová, František Šimáček) uvažuje i v souvislosti s obecnými otázkami interpretace. Zvláště v objevitelských pracích máchovských (Zobrazení prostoru v Máchově Máji ve sborníku Realita slova Máchova) a nerudovských staví svůj výklad literárního díla na vazbách a kooperaci složky tvarové a významové a styl vykládá v jeho zacílení ke smyslu a dynamice jeho utváření. (zdroj životopisu: http://www.slovnikceskeliteratury.cz)