Karel Říha životopis

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Životopis

Karel Říha
* 11. 5. 1923 Radkov, okr. Žďár nad Sázavou

Po maturitě na gymnáziu ve Velkém Meziříčí studoval teologii v kněžském semináři v Brně (1943–45) a na Lateránské univerzitě v Římě (1945–46), kde také vstoupil do jezuitského řádu; dvouletý noviciát konal na Velehradě. V l. 1948–50 pokračoval ve studiu na řádovém Filozofickém institutu v Děčíně nad Labem. V l. 1950–52 byl internován v souvislosti s násilnou likvidací klášterů. V l. 1952–68 pracoval jako dělník v průmyslu, zemědělství a stavebnictví. V r. 1968 odešel do Rakouska, kde na univerzitě v Innsbrucku dokončil základní studium teologie (1972) a dosáhl doktorátu filozofie (dizertace: Imanence a transcendence v lidské aktivitě). V l. 1972–79 působil v duchovní správě v Rakousku. Od r. 1979 býval po větší část roku v Římě, kde spolupracoval s Vatikánským rozhlasem a věnoval se výchově kněžského dorostu v koleji Nepomucenum. V r. 1990 se vrátil do vlasti a vyučuje filozofii na TF UP v Olomouci.
Ve svém myšlenkovém vývoji vycházel z klasické metafyziky v interpretaci transcendentálního tomismu (Joseph Maréchal, Karl Rahner ad.). Brzy však postřehuje její nereflektované předpoklady, meze a aporie. Zároveň však objevuje, že absolutní pravdu nutně stvrzujeme svým jednáním, takže ji bez rozporu nemůžeme popřít. Proto se pokouší o nové uzásadnění metafyziky, ne již na intelektualisticky zúženém základě identity bytí a poznání v sebevědomí, nýbrž v cyklicky postupujícím určení poznání, chtění a bytí v lidské aktivitě (tak již v uvedené dizertaci). Dodatečně nalézá potvrzení a diferencovanější odůvodnění tohoto svého pojetí u Maurice Blondela: V jeho „circuminsessio“ se jmenované tři momenty aktivity neztotožňují (jako transcendentálie scholastické filozofie), nýbrž vzájemně předcházejí a přesahují, a tak vyvolávají dynamické napětí zaměřené k absolutnu, jehož svorníkem a úběžníkem je Kristus. Oproti bezprostřednímu christocentrismu Blondelovu se však snaží o dialogické zprostředkování toho, co jest, a co být má (vzájemné uzásadnění ontologie a etiky), v němž se asymptoticky blížíme k absolutní pravdě. (zdroj životopisu: http://www.phil.muni.cz/fil/scf/komplet/riha.html)