Životopis
KAREL RŮŽIČKA (nar. 2. června 1940 v Praze) patří na československé jazzové scéně nejenom ke špičkovým klavíristům, ale je také její zdaleka nejvšestrannější skladatelskou osobností. Ačkoli Státní konzervatoř absolvoval v oboru bicích, hned po jejím ukončení se soustředil výhradně na klávesové nástroje - zprvu jako pianista divadelního orchestru Semaforu, pak v pražském JOČR, s Jazz Cellulou, v čele několika vlastních comb, v tuzemské obdobě Keyboard Conclave i v duu s kytaristou Rudolfem Daškem, po jehož boku je nyní (ještě s polským kontrabasistou Zbigniewem Wegehauptem a americkým bubeníkem Andrew Cyrillem) rovněž členem mezinárodního kvarteta Interlanding. Po autorské stránce zahrnují jeho práce spektrum opravdu široké, neboť mezi nimi kromě bigbandových skladeb a partitur pro atypicky obsazené komornější sestavy ryze jazzového zaměřeni najdeme i filmové kompozice a takové experimenty z rodu současné „vážné" hudby, jakými kupříkladu obohatil repertoár Pražského marimbového tria.
Za nejpodstatnější lze v Růžičkově tvůrčí aktivitě nicméně označit sólové projekty, k nimž byl inspirován prvním ze svých vítězství v Mezinárodni soutěži jazzových témat, vyhlašované monackou Hudební akademií. Roku 1977 začala nepřetržitou sérii jeho úspěchů Interlude, oceněná tehdy třetím místem, v osmasedmdesátém následovalo suverénní prvenství OZVĚN, jejichž motiv si pak za své pražské návštěvy tak oblíbil i Jean “Toots” Thielemans, a léto 1979 přineslo Karlu Růžičkovi z Azurového pobřeží, kam od této chvíle jezdí už jen jako porotce, „bronz“ znovu - tentokrát za TRISTE.
Oba posledně jmenované tituly figurují ostatně nejen na autorově LP u Supraphonu (Ozvěny), ale také v našem výběru. Jeho součástí je dále ukázka z Růžičkovy první vysloveně sólové desky, kterou Panton uvedl na trh před pěti lety pod názvem Zahrada radosti (8115 0119) - lyrická MARIE-JOSÉ. A konečně poslední z gramofonově zachycených čísel této kolekce je NECH TO TAK, vzniklá pro Daškovu nahrávku Mezipřistání (Supraphon). PÍSEŇ ZVONŮ i ŠPANĚLSKÉ OČI byly totiž napsány speciálně pro tento sešit a PAVUČINA - ač kdysi sklidila tolik obdivu při interpretově prvním samostatném recitálu v pražském sále Městské knihovny - se doposud bohužel zvukového vydání nedočkala.
Dr. Vojtěch HUEBER (1986)
(zdroj životopisu: RŮŽIČKA, KAREL - JAZZOVÉ OZVĚNY (1987))
