Životopis
Je s podivem, že nepominutelný solitér francouzského básnictví a poetické prózy první poloviny dvacátého století Léon-Paul Fargue (1876–1947) se v Čechách dočkal knižního uvedení až v roce 2002, třebaže čěští překladatelé zvučných jmen jím byli odpočátku okouzleni neméně než velmi různé osobnosti z řad jeho kolegů literátů: debutoval s Mallarméovým posvěcením, jeho spolužákem byl Alfred Jarry, blízkým přítelem Valéry Larbaud, spolupracovníky Paul Valéry i André Gide, a cenili si ho stejně tak Apollinaire jako André Breton či Saint-John Perse. Fargue ovšem i ve své vlasti stál mimo oficiální uznání a stranou rozličných směrů, a složitou metaforikou a bravurní hrou s rodným jazykem rozhodně potenciálním překladatelům práci neulehčoval. Vyšel ze symbolismu, první verše otiskl už v roce 1894 a jeho poslední prozaické texty pocházejí z roku 1947. Po celé toto půlstoletí vznikaly básně a zejména poetické prózy navazující na baudelairovskou linii malých básní v próze. „Pařížský chodec“ Fargue v nich bloudí snovými krajinami, složitě, byť neskrývaně zakotvenými v konkrétní skutečnosti, a vytváří gejzíry a drúzy metafor v odvěkém usilování velkých básníků o nemožné – propojit absolutno s konečným. (zdroj životopisu: Paseka)
