Životopis
Althusser se narodil v roce 1918 v Alžírsku a v roce 1930 se přestěhoval do Francie. V prvním období svých studií v letech 1937-1939 byl zastáncem militantního katolicismu. V letech 1940-1945 žil v německém válečném zajetí. Své studium ukončilv roce 1948. V témže roce získal profesuru na pařížské Ecole Normale Supérieure a stal se členem francouzské komunistické strany. Patřil k vnitrostranickým kritikům a svého největšího vlivu dosáhl v šedesátých letech a na počátku let sedmdesátých, kdy vytvořil vlastní školu (Macherey, Balibar). Jeho intelektuální život končí v roce 1980 zavražděním vlastní ženy a následným umístěním na psychiatrické klinice.
Marxista Althusser čerpal rozhodující podněty z epistemologie (Bachelard, Canguilhem), později také z psychoanalýzy a ze strukturalismu, což mu vyneslo pověst strukturalistického marxisty. V roce 1969, kdy byl Althusser stranou volán k pořádku, opustil své učení, podle něhož má vědecké přednost před politickým, a přiznal znovu prvenství instancím politickým, což způsobilo, že se od něj odvrátilo mnoho jeho žáků. Althusser zemřel v roce 1990.
Althusser soudí, že Marxův Kapitál představuje epistemologický přelom v dějinách vědy. Marxovy rané spisy jsou přitom pokládány za předvědecké, ideologické a jsou přísně odlišovány od jeho pozdějšího díla (po roce 1845). Ve svém stěžejním díle Kapitálu sice Marx praktikuje novou metodu - historický materialismus - vědecko-teoreticky ji však nereflektuje. Althusser chce provést právě tuto reflexi, a tím dát Marxovu učení pojmový výraz. Používá přitom postup symptomatické četby, který převzal ze strukturalismu.
Marxova metoda dialektického materialismu chápe společnost jako vnitřně strukturovaný složitý celek. Rovina ekonomie je přitom vždy svázána s jinými rovinami a je určující jen v poslední instanci, přičemž tato instance se nikdy neobjevuje v čisté podobě. Společenský celek nazývá Althusser "strukturou s dominantou", v níž se rozpory v ní vládnout navzájem podmiňují. Althusser zdůrazňoval, že Marx před rokem 1845 kritizoval teoretický nárok filosofického humanismu.
