Louis Scutenaire životopis

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Životopis

Jean Scutenaire, který se až z provokativního rozmaru začne podepisovat jako Louis, byl v občanském životě právníkem a — od roku 1940 do penze — ministerským úředníkem; Irène Hamoirová, již si vzal na začátku 30. let, zůstala po jeho boku až do konce. Trvalé bylo i jeho přátelství s Paulem Nougém a s René Magrittem, které poznal záhy po vzniku belgické surrealistické „buňky" a s nimiž v jejím rámci soustavně spolupracoval. Zachoval si přitom svobodu úsudku i odstup od skupinového militantismu, jak o tom svědčí i nepřítomnost jeho podpisu na jistých programových prohlášeních (pamflet proti „odpadlíku" Andrému Sourisovi, společná deklarace pařížské a bruselské skupiny Z dob, kdy měli pravdu surrealisté). Kromě básní — ve verších i v próze — si Scutenaire po léta vedl zvláštní aforistický deník, v němž současně komentoval svou všední existenci a vývoj okolního světa — společenský nebo duchovní —, a který zveřejnil ve čtyřech objemných svazcích pod názvem Mé zápisy.

Od prvních básnických pokusů, v nichž projeví vzácnou svobodu a odvahu k dobrodružství ještě před setkáním se surrealismem, je pro Scutenaira příznačné spojení obraznosti se sarkastickým a mystifikujícím humorem, k němuž přistoupí v Mých zápisech i zvláštní druh morální nebo filosofické reflexe. Je-li Nougé projektantem, Lecomte soukromým pátračem a Mesens světákem belgického surrealismu, je Scutenaire ve svých básních a glosách jeho elitním střelcem, tajícím pod erárním raglánem odstup dandyho i vitální vzpurnost „muže z lidu". (zdroj životopisu: Petr Král, Mramor se jí studený)