Luděk J. Dobroruka životopis

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Životopis

RNDr. Ing. Luděk Jindřich Dobroruka, význačný český zoolog a světově uznávaný znalec především v oboru systematiky stonožek (Chilopoda) a afrických antilop, patřil k dalším výrazným osobnostem, které v letech spojily svůj osud s pražskou zoo.

Narodil se 20. 10. 1933, zemřel 4. července 2004. V letech 1951 až 1956 studoval na Přírodovědecké fakultě UK, kde také obhájil doktorát. V letech 1973 až 1978 studoval Agronomickou fakultu VŠZ v Praze, kde získal titul inženýra. Zabýval se zvláště systematickou zoologií bezobratlých živočichů i obratlovců a později rovněž etologií.

Původně se věnoval studiu stonožek (Chilopoda) a stonožek (Symphyla), a to nejen v evropském, ale i světovém měřítku. Zabýval se výzkumem stonožek Mohelské stepi, stonožek Olomouckého kraje a dalších oblastí Československé republiky. Popsal řadu druhů stonožek ze sběrů z tehdejšího Belgického Konga, z Batumi a Tbilisi, Čadu, Formózy, ze střední Afriky, Iráku, Řecka, Kréty, Brazílie a dalších zemí. Určoval stonožky pro mnohá světová muzea. Rovněž se zabýval studiem pavouků čeledi skákavkovitých (Salticidae) z Řecka, Indie a dalších zemí. Podílel se na publikaci Klíč zvířeny ČSR z roku 1959, kde zpracoval drobnušky (Pauropoda) třídy stonožkovců. V roce 1961 vydal publikaci „Hundertfüssler (Chilopoda)“ v ediční řadě Die Neue Brehm-Bücherei. O stonožkách a stonoženkách publikoval desítky drobnějších vědeckých prací.

V roce 1956, po ukončení vysokoškolských studií na Přírodovědecké fakultě UK, krátký čas pracoval v Národním muzeu v Praze v oddělení bezobratlých a téhož roku pak nastoupil jako asistent – kurátor do pražské zoologické zahrady. V Zoo Praha působil především na úseku kopytníků, nejprve od roku 1956 do roku 1972 a pak po přerušení opět v letech 1975 až 1982. Věnoval se studiu kopytníků, ale také primátů i dalších skupin savců, a zvláště pak systematice levhartů. O levhartech publikoval v letech 1962 až 1972 řadu vědeckých prací, například v Zeischrift für Säugetierkunde, Der Zoologischer Garten nebo Zoologischer Anzeiger a dalších. V roce 1979 vydal publikaci „Poloopice a opice“ v edici Zvířata celého světa, vydávané SZN Praha. V roce 1965 se podílel na knize „Domácí zvířata“ v edici Světem zvířat (SNDK), kde zpracoval kapitoly ovce, kozy, parohatí, velbloudi, lamy, psi a kočky.

Intenzivně se věnoval studiu kopytníků, především čeledi jelenovitých (Cervidae) a čeledi turovitých (Bovidae), zvláště antilopám. Řadu pojednání o antilopách i jiných savcích publikoval v časopise Živa.

Dr. Dobroruka se uplatnil i jako úspěšný překladatel. Přeložil sedm odborných publikací, z nichž například Velká kniha o psech od D. Taylora vyšla v Bratislavě v roce 1991 a Velká kniha o kočkách v roce 1992.

V letech 1972 až 1975 a pak v letech 1982 až 1991 pracoval jako vědecký pracovník ve východočeské zoo Dvůr Králové n. Labem. Za svého působení v této zoo se zúčastnil s ředitelem ing. Vágnerem několika expedic do Afriky, zvláště do Zambie a Keni, kde rovněž řídil řadu odchytů zdejších divokých zvířat pro zoologické zahrady. Vyšetřil si tu i čas na pozorování a studium zdejších živočichů, o čemž svědčí řada odborných pojednání o tamní fauně.

Dr. Dobroruka se věnoval rovněž pedagogické a výchovné činnosti. Za svého působení v Zoo Praha přednášel na škole pro chovatele cizokrajných zvířat a vypracoval pro studenty několik učebnic. Podílel se na vypracování učebnic přírodopisu I., II. a III. pro 6. až 8 ročník základní školy. Vedl i řadu diplomových prací studentů. Od roku 1980 aktivně působil při metodické i praktické přípravě biologické olympiády, v letech 1983 až 1984 vytvořil a realizoval naučné výchovné programy pro nevidomé a slabozraké děti. V roce 1992 se stal zakladatelem klubu Natura, který sloužil k vyhledávání a rozvíjení mladých přírodovědných talentů, atd.

V roce 1982 získal Čestné uznání ČSOP za knihu Pestrá příroda, vydanou v nakladatelství Albatros. Za svého působení v zoo Dvůr Králové n. Labem se stal autorem nebo spoluautorem deseti plemenných knih (1983 až 1990) ohrožených druhů antilop, například vodušky červené, vodušky jelenovité či vodušky abok, a dalších druhů vzácných antilop, chovaných v zoo.

K mnoha zájmům Luďka Dobroruky patřila kynologie. Vydal několik knižních publikací o psech, například v roce 1990 vyšla v nakladatelství Aventinum Praha „The illustrated Guide to Dogs“, knížka, která se dočkala několika jazykových verzí. V roce 2002 vydal v nakladatelství Vašut Praha publikaci „Kokršpaněl“, v níž shrnul vše o tomto psím plemenu.

Dosavadní bohatý přehled je jen zlomkem jeho odborných prací a činností. Dr. Dobroruka byl všestranným zoologem a jeho znalosti byly vynikající v mnoha oborech. I v důchodu intenzivně pracoval a byl velmi aktivní, připravoval další publikaci o šelmách, které miloval. Žel, knihu už nedokončil. Zanechal však po sobě rozsáhlé zoologické dílo, které zůstane trvalé a přispěje k výchově dalších přírodovědců.