Životopis
Od útlého dětství žila v Praze, kam se po válce celá rodina ze Slovenska přestěhovala. Členové její rodiny tvořili jádro romského souboru Perumos (Hrom), v němž Reiznerová účinkovala jako sólistka. Soubor vznikl v Praze v 80. letech a získal si věhlas, zúčastnil se také několika zahraničních přehlídek.
Díky svým aktivitám se Reiznerová stala v první polovině 90. let důležitou kulturní osobností: v roce 1991 spoluzakládala Sdružení romských autorů, kterému později sama předsedala, stála u zrodu časopisů Amaro lav (Naše slovo) a Romano gendalos (Romské zrcadlo), kde působila jako redaktorka, a vedla nakladatelství Romaňi čhib (Romský jazyk), které se věnovalo publikaci děl romských autorů. V polovině 90. let spolu se svou rodinou emigrovala do Belgie, kde v současné době žije.
Inspiraci pro vlastní tvorbu v romštině se jí staly básně Tery Fabiánové, se kterými se seznámila na jedné ze zkoušek souboru Perumos na konci 80. let. Hojně publikovala periodicky (Romano lav, Lačho lav, Romano gendalos, Romano kurko, Gendalos, Romano hangos, Romano džaniben), její tvorba byla prezentována ve sborníku Kale ruži (1990), vydala také útlé výbory ze své prozaické i básnické tvorby. Je členkou Mezinárodní asociace romských spisovatelů. Její báseň Kamav te vakerel (Chci mluvit) byla v roce 2000 zařazena do cyklu Poezie pro cestující v pražském metru.
(zdroj životopisu: Kniha Čalo voďi. Sytá duše - Antologie prozaických textů romských autorů z ČR)
