Životopis
Kateřina deʼ Pazzi se narodila 2. dubna 1566 ve Florencii rodičům Camillovi a Marii Magdaléně deʼ Pazzi. V osmi letech svěřili rodiče svou dceru do výchovy sestrám maltézského řádu do kláštera San Giovannino dei Cavalieri, kde se o ni starala její teta řeholnice, matčina sestra. Ve čtrnácti letech, o slavnosti Nanebevstoupení Páně, zde Kateřina prožila intenzivní vytržení lásky (první extázi, v přítomnosti maminky, zaznamenává již o dva roky dříve). Během pobytu u sester poznala, že také ona sama chce být řeholnicí.
Rozhodla se pro klášter karmelitek, v němž se kladl velký důraz na společný život a v němž bylo sestrám umožněno každý den přijímat eucharistii. Po dvoutýdenní zkušební době směla v adventě roku 1582 vstoupit do kláštera karmelitek Santa Maria degli Angeli (Panny Marie Andělské) ve Florencii. Obláčka se konala 30. ledna 1583 a Kateřina dostala jméno Marie Magdaléna.
Začátkem března 1584 vážně onemocněla. Protože horečka, silný kašel a velké bolesti nezeslábly ani po dvou měsících, sestry se obávaly, že už se neuzdraví. Proto jí bylo dovoleno předčasně – 27. května 1584 – složit sliby. Bezprostředně po profesi následovala doba četných extází. Po čtyřicet dní prožívala Marie Magdaléna denně po svatém přijímání několikahodinová vytržení, během nichž s velkou intenzitou a hlubokým pohnutím nazírala trpícího Krista a byla jí dána účast v jeho v utrpení.
8. června 1585, o vigílii slavnosti Seslání Ducha svatého, začala další série extází, která trvala osm dní; po ní následovalo období těžkých duševních a duchovních zkoušek. Pět let byla Marie Magdaléna soužena prudkými vnitřními boji. Koncem roku 1588 dosáhlo její utrpení vrcholu. Prožívala takřka neodolatelná pokušení zradit své povolání, dokonce si vzít život. S největším vypětím se však pevně držela lásky a Boží náruč ji vždy znovu zachytila, když už se zdálo, že pokušení vítězí.
3. září 1592 v mimořádně silné extázi lásky běhala po klášterních chodbách a zvonila na zvony, aby do celého světa volala: »Milujte Lásku!« V letech 1595-1598 byla formátorkou sester s časnými sliby a 1598-1604 novicmistrovou. Nakonec byla roku 1604 ustanovena podpřevorkou kláštera, funkci však pro nemoc už nevykonávala. 24. června 1604 prožila svou poslední extázi. O něco později onemocněla na tuberkulózu plic a zbývající čas do její smrti 25. května 1607 byl naplněn jen a jen utrpením – tělesným i duchovním.
Zpočátku se Marii Magdaléně nedařilo vyhovět přání jejího zpovědníka, aby zachytila písemně, co viděla a zakoušela při svých extázích. Na obsah vytržení se zpětně dokázala rozpomenout jen velmi nedostatečně a pak nenacházela slova, aby odpovídajícím způsobem vyjádřila to, co probíhalo v jejím nitru často rychlým tempem, aniž by měla čas o tom přemýšlet. Přesto však máme z jejích extází a vytržení zachováno mnoho, a sice proto, že její spolusestry si během těchto stavů dělaly poznámky, které pak Marie "v období klidu" prošla a – kde to bylo nutné – opravila nebo doplnila. Pět rukopisných svazků popisuje různé extatické periody v jejím životě a představuje jakýsi deník jejího duchovního života.
Nejen Písmo skýtalo Marii Magdaléně orientaci a pevnou půdu pod nohama. Rovněž teologie sv. Tomáše Akvinského, spiritualita sv. Ignáce z Loyoly a díla jejích nejoblíbenějších autorů - sv. Augustina a sv. Kateřiny Sienské - jí pomáhala lépe porozumět vlastním duchovním zkušenostem a odít je do slov. Vposledku nicméně nestačí ani slova ani gesta; jakkoli expresivně začínaly její extáze, během jejich trvání se pak téměř vždycky stále silněji projevovala tendence k ubývání slov, posléze k nezřetelnému mluvení a nakonec k bezhlasému pohybování rty – k mlčení před tím, co zůstává nevyslovitelným tajemstvím.
Marie Magdaléna de' Pazzi byla blahořečena v roce 1626 papežem Urbanem VIII. a v roce 1669 ji svatořečil Klement IX. Její svátek na Karmelu (a památka v církvi) se slaví 25. května.
(zdroj životopisu: http://www.karmel.cz/index.php/karmelitanska-spiritualita/svetci/125-marie-magdalena-de-pazzi-1566-1607)
