Martin Fibiger životopis

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Životopis

Prozaik, filmový a divadelní kritik, publicista; jako vysokoškolský pedagog (katedra bohemistiky PdF UJEP) se věnuje především současné české próze a didaktice literatury. V Ústí nad Labem, kde žije, pořádá kulturní festivaly i autorská čtení.

Martin Fibiger se narodil 28. ledna 1964 v Ústí nad Labem (kromě tohoto města ho velmi úzký vztah pojí ještě k obci Zahrádky u České Lípy). Na tamní Pedagogické fakultě absolvoval obor český jazyk a literatura – dějepis. V letech 1988–1995 pracoval na Gymnaziu Jateční jako středoškolský profesor. Určitou dobu mapoval kulturní dění na severu Čech jako redaktor Ústeckého deníku (právě zde se můžeme setkat s jeho recenzemi filmů a divadelních představení – trvale sleduje zejména vývoj a proměny Činoherního studia). Nyní je vysokoškolským pedagogem, odborným asistentem katedry bohemistiky PdF UJEP: ve svých odborných pracích věnuje pozornost současné české próze (od Škvoreckého po Hakla) a didaktice literatury (např. učebnicím literatury v anglicky mluvících zemích); pravidelně vyjíždí na literárněvědné konference (včetně těch zahraničních). Kromě denního tisku (většinou regionálního: Severočeský a Ústecký deník) publikuje Fibiger zejména v literárních časopisech jako Host, Tvar, Weles, Psí víno, Babylon, Pandora, Bohema; a také v zahraničí (v Polsku v časopise Portret). Převážnou měrou jde o původní literární (prozaické) texty. Martina Fibigera nalezneme zastoupeného také ve dvou prestižních antologiích: Od břehů k horám (Severočeská literární a umělecká scéna 90. let; Votobia, 2000) a Antologie nové české literatury 1995–2004 (Fra, 2004). Knižně debutoval novelou Křížení (Albis international, 1996), již bychom mohli chápat jako syntézu novely s tajemstvím s gramatickou prózou (tematizující vlastní kompoziční i jazykovou výstavbu). Tento čtenářsky náročný typ prozaického textu má své předobrazy ve Franzi Kafkovi, Věře Linhartové a Milanu Kunderovi. V povídkovém souboru Kern (Votobia, 2003) přidává Fibiger k předchozím vlastnostem své prózy ještě soustředění na symbolickou platnost věcí, jevů a dějů, které, zdánlivě vyvázány ze souvislostí s materielním světem mimoliterárním, vytvářejí v knize fantaskní, magickou, téměř snovou atmosféru. Vrací-li se autor románem Aussiger (Votobia, 2004) k realistickému diskursu, činí tak nikoli potlačením předchozího, ale vevázáním těchto signifikantních rysů své prózy do toku takzvaných velkých dějin (ve Fibigerově případě proměn severozápadních Sudet od konce třicátých let minulého století do časů nedávno minulých), aby vytvořil jeden z nejlepších českých prozaických textů počínajícího se tisíciletí.



Medailon je aktuální k 1. listopadu 2006 (zdroj životopisu: http://www.czechlit.cz/autori/fibiger-martin/)