Martin Kučera životopis

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Životopis

Narodil se roku 1973 v Praze. Vyrůstal na Vinohradech a od školních let v Miroticích, rodišti Mikoláše Alše. Dnes se snaží přežívat jako ohrožený druh na dohled břehů řeky Otavy pod kulisou píseckých hor. Navzdory bouřlivému dospívání nakonec vystudoval střední geologickou školu v Příbrami, na což krátce poté navázal při kontroverzním průzkumu nalezišť zlata v Kašperských Horách. Během své cesty první polovinou života dokázal na dálku rozpoznat hodně kostelních věží, ale v posledních letech vídá z oken zaměstnání právě tu píseckou. Ačkoliv se u něj neprojevili během prvních sedmi pětiletek žádné literární sklony, což je o to podivuhodnější, během dalších sedmi let se mu podařilo vydat tři sbírky + jednu tajnou. Sám se nerad označuje jako básník, protože jak s úsměvem dodává, většina lidí dnes žije s vědomím, že básníci jsou už buďto mrtví, nebo přinejlepším přišli o iluze a zestárli se Štěpánkem. A protože psát životopis chvilku po čtyřicítce je stejné jako psát cestopis z výpravy za lochneskou příšerou z příletové haly edinburghského letiště, pro ilustraci stačí vytrhnout poslední stránku z jeho poslední sbírky. Asi nemají vypovídající hodnotu životopisu, ale oproti tomu se sn aží shrnout dosavadní autorovu tvorbu jeho vlastníma očima ... ... tak, a to je všechno. Jako když se spustí opona a sedadla v hledišti začnou od posledních řad jedno po druhém zaujímat vertikální polohu. Nebo zapadající slunce, když začne na promenádách přímořských letovisek zaplňovat ve velkém kapacity paměťových karet. Nezbývá než se smířit s realitou a stát se znovu zdánlivým optimistou. Začalo to nenápadně a nenápadně to i končí. Bylo zapotřebí vyšplhat hodně schodů, ale jestli už jsem úplně nahoře? To nevím, asi ne. Každopádně jsem vysoko, takže se vracím dolů. Sbírky Očima neviditelných (2011), Tma není jen černá (2013) a Kudy chodí štěstí (2015) uzavřely jedno z dějství. Mohlo by se i říci, že se stávají jakýmsi vyústěním období, které se dá s trochou nadsázky nazvat mezipatrem v životě lidském. Něčím mezi před a po. Nesmazatelnou stopou fantazie. Do teď jsem pomalu dospíval a od nynějška mi nezbývá než rychle stárnout. Takový zářný příklad nepřímé úměrnosti. (zdroj životopisu: Autor sám)