Životopis
Hře na klavír a hudební teorii se učil v letech 1944–52 v Hudební škole Leoše Janáčka v Prostějově. V letech 1953–58 studoval na Elektrotechnické fakultě Českého vysokého učení technického v Praze (ing. 1958). Po absolutoriu se uplatnil jako pianista v různých orchestrech (mimo jiné Jiřího Procházky, Zdeňka Bartáka st., Zdeňka Marata, v orchestru Městských divadel pražských). V roce 1965 nastoupil do orchestru Divadla Semafor, vedeného Ferdinandem Havlíkem; v letech 1968–69 orchestr vedl, 1970 angažmá v Semaforu ukončil a působil pak ve svobodném povolání. Od roku 1964 byl pianistou a uměleckým vedoucím instrumentální skupiny, která doprovázela Hanu Hegerovou; od 1968 stál v čele TV Septetu, který se uplatňoval v programech tehdejší Československé televize. V letech 1970–81 byl hudebním dramaturgem Československého rozhlasu, kde pořídil několik set zvukových záznamů. Od 1993 působí jako pedagog skladby na Konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze.
Rozsáhlou činnost skladatelskou zahájil koncem padesátých let kompozicí suity Sluneční soustava pro jazzový soubor Studio 5. Je autorem četných písní a šansonů pro Hanu Hegerovou, Evu Pilarovou a další zpěváky (mimo jiné Co jsem dělal, jak jsem žil, Díky vám, Chodím s tebou právě rok, Pohlazení po duši, Most přes Loiru, Můj milý málo milý je, Nezlobte se, pane Hašler, Picassova Guernica, Skřipky) a řady hudeb k filmům a televizním hrám (mimo jiné Co je doma, to se počítá, pánové, Já to tedy beru, šéfe, Příště budeme chytřejší, staroušku, Zítra to roztočíme, staroušku, Já už budu hodný, dědečku, Pasáček z doliny, Trhala fialky dynamitem, Hotýlek v srdci Evropy, Já z toho budu mít smrt, trilogie I ve smrti sami). Napsal rovněž řadu instrumentálních skladeb pro potřeby rozhlasu (Concertino romantico pro rozhlasový bigband), několik muzikálů (Quantz und Querflöte, Šťastné a veselé, Vražda ve varieté, Román mezi pěti linkami, Dáma v modrém), hudby ke cvičení na celostátních spartakiádách a všesokolských sletech, k Večerníčkům, autorsky spolupracoval s Divadlem Spejbla a Hurvínka, napsal několik suit pro Československou televizi, skladby pro Týdny nové tvorby atd.
Za píseň S létem zpívám (1970) získal bronzovou Bratislavskou lýru, za píseň Září pod Řípem (1974) stříbrnou Děčínskou kotvu.
Zaujal především jako znamenitý, technicky velmi dobře vybavený pianista a mimořádně citlivý doprovázeč inteligentního, nápaditého a přitom muzikantsky bezprostředního projevu s vynalézavým uplatněním jazzových prvků v doprovodných partech, a rovněž jako řemeslně zdatný autor scénických hudeb. Vydal také několik instruktivních kompozic a úprav; jeho Jazzové klavírní etudy I. a II. vyšly v několika vydáních. Skladby byly vydány rovněž na deskách firmy Supraphon.
(zdroj životopisu: http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=c)
