Miloš Navrátil životopis

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Životopis

Navrátil, Miloš (podle křestního listu a občanského průkazu Miloslav; v publikační činnosti téměř vždy uváděn jako Miloš), muzikolog a pedagog, narozen 2. 4. 1932, Milešovice (u Vyškova).

Po zkoušce ve státním kursu pro přípravu pracujících na vysoké školy v Houšťce (1952) absolvoval abiturientský kurs na Janáčkově akademii múzických umění v Brně (1952–53) a pak tamtéž studoval hudební vědu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity (1953–58, promovaný historik, hlavní učitelé Jan Racek a Bohumír Štědroň). Doktorát (PhDr.) získal na Univerzitě Palackého v Olomouci (1969), externím aspirantem byl na katedře estetiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze (u Jaroslava Volka, 1965–71, z „kádrových důvodů“ CSc. až 1991). Prakticky po celý svůj život působil v Ostravě jako učitel dějin hudby a estetiky na konzervatoři (1960–2000), později (1990–93) souběžně jako odborný asistent Pedagogické fakulty; zde se 1993 habilitoval a učil do 2003. Od podzimu téhož roku přednáší základní kurs dějin hudby na katedře muzikologie Filozofické fakulty UP v Olomouci. Jako pedagog dějin hudby, který připravil i vynikající příručkové publikace o evropských dějinách hudby a hudbě 20. století, si získal velký respekt a uznání. Na konzervatoři i pedagogické fakultě prosazoval výuku zaměřenou na živou zkušenost s hudbou, nikoli na biflování dat. Na konzervatoři vybudoval bohatý archiv partitur, knih o hudbě a výtvarném umění, LP a CD s vážnou hudbou, jazzem, rockem, folklórem mnoha národů; pro školní potřeby nahrál stovky MGF pásků a audiokazet; za čtyřicet let pedagogické praxe vychoval přes dva tisíce studentů v oblasti dějin hudby a estetiky – většinou působí jako učitelé hudby a profesionální hudebníci v severomoravském regionu.

Kromě úspěšné pedagogické činnosti rozvíjí Navrátil i aktivity kriticko-publikační a vědecké. Záhy publikoval koncertní zprávy a recenze v brněnské Rovnosti, pak kritiky i články (např. o Janáčkovi či o skladbě a inspiraci) v ostravské Nové svobodě a Moravskoslezském večerníku; významná byla zejména jeho publikační činnost v časopise Červený květ, přervaná začátkem doby tzv. normalizace (tehdy mu též bylo zabráněno publikovat hesla o ostravských skladatelích v připravovaném NewGrove1). Během své kariéry napsal mnoho recenzí a zpráv (zejména z ostravského hudebního života) do odborného tisku (Hudební rozhledy, Opus musicum); v poslední době publikoval především recenze nových CD nahrávek v časopise Harmonie. Dále připravil řadu úvodních slov ke koncertům, textů do bookletů gramofonových desek a CD, atp. V šedesátých letech sehrál výraznou úlohu jako hudební kritik a popularizátor spolupracující s Divadlem hudby, Městskou hudební knihovnou a jinými ostravskými institucemi, též jako programový poradce ostravských hudebních festivalů (dnes je členem umělecké rady Janáčkova máje). Přednáší na muzikologických konferencích (např. na konferencích Janáčkiána v Ostravě měl tři hlavní referáty: Stylové problémy a podněty polské soudobé hudby – 1988, Leoš Janáček – náš současník – 2000, Rozum a cit v hudbě 20. století – 2002), je autorem mnoha rozhlasových pořadů hlavně o hudbě 20. století (nejdůležitější byly 4 pětidílné cykly v letech 2002–2003 v Musica moderna: 6 kvartetů – zrcadla Bartókova vývoje, Poslední kvartety Dmitrije Šostakoviče, Klavírní tvorba Igora Stravinského, Rozum a cit v hudbě 20. století).

Pedagogicko-popularizační cíle si kladou jeho samostatně vydané práce o dějinách evropské hudby, jež jsou opětovně publikovány v rozšiřovaných a revidovaných vydáních (viz však i jeho příspěvky do publikace Jaroslav Smolka & kolektiv: Dějiny hudby; Navrátil přispěl medailonem L. v. Beethoven a partiemi Vývoj hudby do poloviny 20. století a Hudba po II. světové válce). Výzkumný zájem je soustředěn na hudbu 20. století resp. problematiku její recepce zejména mladými posluchači (téma kandidátské práce Komunikativnost Nové hudby u mladých hudebníků bylo i základem habilitační práce Ztížená komunikace Nové hudby u mladých hudebníků a pokus o její zlepšení; výsledky našly uplatnění ve studii Ztížená komunikace Nové hudby a mladí hudebníci). V rukopise má monografii o Bélovi Bartókovi. (zdroj životopisu: http://www.ceskyhudebnislovnik.cz)