Miroslav Tichý životopis

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Životopis

Český amatérský fotograf a malíř.

Narodil se 20. listopadu 1926 v moravských Nětčicích (dnešní součást města Kyjov), zemřel 12. dubna 2011. Od roku 1930 s malými přestávkami žil v Kyjově. Po válce, v letech 1945 až 1948, studoval na pražské Akademii výtvarných umění v ateliéru Jána Želibského. Z toho v letech 1945-1946 absolvoval přípravný ročník, následující dva roky pak už regulérní studium ve zmíněném ateliéru. V něm byl uznáván jako dobrý kreslíř a mezi spolužáky byl oblíben především pro svůj humor. V létě 1948 odešel ze studií, zřejmě z osobních a politických důvodů.

V padesátých letech se obracel k avantgardě, impresionismu a kubismu. Ke svým vzorům počítá především Picassa, Matisse a Cézanna. V druhé polovině 50. let přestal malovat. Naposledy vystavoval na skupinové výstavě „Umění mladých umělců Československa“ v Brně. V šedesátých letech došlo k jeho definitivní rezignaci na aktuální společenské a kulturní dění. V této době vznikají pouze kresby, jejichž tématem je převážně žena. Zachovalo se jich několik set. V tomto období vytvořil také 100 až 200 kusů olejomaleb. Jeho kresby se během 20 let tvůrčí činnosti postupně zjednodušovaly a rozvíjelo se v nich soustředění na detail. V 70. a 80. letech došlo k výraznému útlumu tvorby kreseb (výjimkou je krátké období, ve kterém vytvářel grafiky).

Přechod k fotografii byl urychlen v 70. letech, když byl nucen opustit ateliér nacházející se ve znárodněném domě jeho rodiny, neboť ten měl napříště sloužit potřebám výrobního družstva. Tichý doplňuje: „Obrazy už byly namalovaný, kresby nakreslený. Tak co jsem měl dělat? Hledal jsem nové prostředky. Pomocí fotografování jsem spatřil všechno nově, byl to nový svět.“
Fotografií se zabýval od konce 60. let. Aparáty i zvětšovací přístroje si konstruoval sám z vyřazeného vybavení, plechovek, pivních zátek, brýlových skel a dalších materiálů.
Objektem focení byly téměř výhradně ženy, které zachycoval na kyjovských ulicích a koupališti. Kromě tohoto převažujícího motivu zachycoval oblíbená místa v Kyjově a domácí zátiší.
Fotografii se věnoval až do počátku 90. let, kdy s tvorbou definitivně přestal. Sám k tomu říkal: „Já jsem měl normu: tolik a tolik udělám snímků za den, tolik a tolik udělám snímků za pět roků, a když jsem to udělal, tak jsem s tím skončil."

Kupoval 60 mm filmy a aby ušetřil, stříhal je na dva pruhy. Aparáty byly (až na jeho první, který zdědil po svém otci) zásadně vlastní výroby. Vyráběl si je pro potěchu, protože ho to bavilo, nikoliv z nedostatku financí. Své fotografie (i s odstupem mnoha let) někdy „vylepšoval“ tužkou (zvýraznění kontur). Pracoval jako voyeur – fotografie pořizoval fotoaparátem většinou schovaným pod svetrem. Ve vhodném okamžiku aparát odkryl a stiskl spoušť, aniž by se díval hledáčkem. Říká, že tímto způsobem „trefí i vlaštovku v letu.“
Charakteristické rysy jeho fotografií: vše je přesvětleno nebo podsvětleno, nedoostřeno, negativy poškrábané.

Přišel do povědomí mimo Kyjov (kde byl vnímán jako podivín a šmírák a kde mnozí myslí, že fotografování je pouze zástěrkou pro jeho voyeurství) teprve na konci 90. let zásluhou Romana Buxbauma, který vlastní některé jeho fotografie. A převážně z nich vzniklo několik výstav, se kterými pan Tichý nesouhlasil a nikdy nedal k výstavám svolení. Buxbauma neměl rád, tento ho nesměl navštěvovat a posledních pět let života s ním nebyl v kontaktu. Pan Tichý tvrdil, že Buxbaum není lékař, jen se za něho vydává, a také ručně vyrobené fotoaparáty mu nikdy nepůjčil. První samostatná výstava se uskutečnila v roce 2004 na Bienále v Seville. V roce 2005 následovala velká retrospektiva ve výstavní síni Kunsthaus v Curychu. V roce 2006 pak vznikla v Domě umění města Brna jeho první výstava v České republice, kde mu vzdal hold i známý britský skladatel Michael Nyman, který na výstavu osobně přijel a uskutečnil zde jeden ze svých koncertů. Na prestižním festivalu fotografie v Arles v roce 2005 získal cenu objev roku.
Jeho fotografie se v současné době prodávají až za 10.000 eur (kolem 250.000 korun). Jemu samotnému byly fotografie i peníze, co se kolem nich točily, lhostejné.

Odmítal se podrobovat všem vnějším tlakům a konvencím. Vlasy si nestříhal, nemyl se, oděv nosil pouze jeden. Když se roztrhl nebo prodřel, zalátal ho provázkem nebo drátem. Ve svém odmítání okolního světa byl důsledný. Nevystavoval své malby (vyjma několika ranných výstav v padesátých letech) a později ani fotografie. Choval se k nim s náležitým odstupem – fotky a malby se porůznu povalovaly v jeho domku, prášilo se na ně, bylo po nich šlapáno, svačil na nich. Spousta jich byla potrhaných a okousaných od myší či politých kávou. Na jeho obrazech se nacházela silná vrstva prachu, jejíž odstranění je bez restaurátorských postupu zřejmě nemožné. On sám si s tím poradil po svém. Když chtěl některý „neviditelný“ obraz někomu ukázat, přetře ljej vlhkým hadříkem, „čímž se stal průsvitným.“

Pro své podivínství byl v době temného stalinismu 50. let i později terčem represí státních složek. Sám k tomu říkal: „Já jsem celý život za komunistů dbal na to, abych byl co nejmíň zavřený, a přesto jsem byl osm roků zavřený. Toto není pravda, byl pouze ve vazbě , a to 6 měsíců, vše je v archívu VS Pankrác. K tomu pan Tichý dodává: to bylo tak, já jsem dostal odsouzení na dvanáct měsíců a matka dostala strach, že když mě dají do výkonu trestu, že mě tam ti gauneři zabijou. Pak se domluvila s advokátem, aby mě z tama dostal. Tož, co udělal advokát? Advokát mě nechal vyšetřit od psychiatrů.“ V období kolem jeho odchodu ze studií došlo ke změnám jeho psychiky, pobýval delší dobu v psychiatrické léčebně v Opavě u strýce již zmiňovaného R. Buxbauma. Jak to tedy bylo s jeho psychikou? On sám o tom říkal: „Blázni jsou ti, kterých je míň.“

Lze jej označit za stoika, skeptika, asketu, soliptika, či nihilistu se smyslem pro humor. Jeho svébytný smysl pro humor ilustruje příhoda z doby, kdy se ho státní orgány v 70. letech pokoušely dostat do kriminálu. Během jednoho soudního přelíčení se ve zprávě uvádělo, že v jeho oděvu byly „s jistotou nalezeny dvě vši a kuchyňský šváb.“ Na soudcův dotaz, co může říci k tomuto obvinění, odpověděl: „Povolejte je jako svědky!“ Takto přesně to nebylo, příhodu znám přímo od pana Tichého. Jeho pověstný kabát doporučili vyčistit, vyprat nebo spálit, a to proto, že v něm byl nalezen šváb a blecha. Pan Tichý požádal, že by je chtěl vidět jako předmět doličný a soudce na to odvětil:" To jste ještě neviděl švába a blechu?" Při vyprávění se tomu pan Tichý velmi smál způsobem sobě vlastním. Pan Tichý byl proti autoritám jako takovým. Po roce 1989 mu bylo naznačeno, že doba se změnila, tudíž by měl změnit svůj vzhled. Na to odpověděl, že doba se sice změnila, ale lidi zůstali stejní. (zdroj životopisu: wikipedia.cz)