Nadežda Andrejevna Durova životopis
Alexandra Andrejeviča Alexandrova · pseudonym
ruská, 1783 - 1866
Životopis
Nadežda Andrejevna Durova, rusky: Надежда Андреевна Дурова, známá též pod jménem Alexandra Andrejeviča Alexandrova, rusky: Алексaндра Андрeевича Алексaндрова (28.9.1783 — 2.4.1866)
byla příslušnice jezdectva (kavaleristka), oficír Ruské carské armády, účastnice vlastenecké války v roce 1812, známá jako kavalerista-dívka), též spisovatelka.
Dcera ukrajinského důstojníka, převlečená za muže se v řadách ruského jezdectva zúčastnila mj. bitvy u Borodina. Autorka memoárů.
V literatuře a médiích je často nazývána první ruskou důstojnicí, což úplně neodpovídá pravdě.
Narodila se v rodině husarského rotmistra. Rodina vedla plukový život. Její energická a vznětlivá matka toužila po synovi a dceru nenáviděla. Jednoho dne, to byl Naděždě rok, dlouho plakala v kočárku, matka ji vzala z rukou chůvy a vyhodila ji z okna. Zkrvavené miminko vzali husaři. Otec ji poté dal na výchovu husarovi Astachovovi. Naděžda píše, že sedlo jí bylo první kolébkou, koněm, zbraní i plukovním orchestrem, prvními dětskými hračkami a zábavou.
V roce 1789 její otec rezignoval na svou funkci, stal se starostou v Sarapule a dceru zase vychovávála matka. Matka ji začala učit, jak hospodařit, ale nedařilo se jí. Když dorostla, otec jí daroval čerkeského koně Alkidu a jízda na něm se brzy stala její oblíbenou činností.
V osmnácti letech se provdala za soudního znalce Vasilije Stěpanoviče Černova a o rok později se jim narodil syn Ivan. K synovi nejevila žádné city. Mezi manželi nebyla shoda a Naděžda opustila manžela i syna. Svým návratem domů zase vyvolala hněv matky. Pak se zamilovala do kozáckého jesaula, v roce 1806 odjela s ním na Alkidovi za plukem a převlékla se do kozáckého.
Naděžda se dala převelet od husarů k hulánům - i proto, že veliteli pluku se nelíbilo, že \"Alexandr Andrejevič\" neudělal nabídku jeho dceři, která do něho byla zamilovaná.
(zdroj životopisu: www.mlp.cz; https://bit.ly/2OVoSvP)
