Nikolaj Stěpanovič Gumiljov životopis

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Životopis

Narozen 14. 4. 1886 v Kronštadtu, zemřel 24. 8. 1921 v Petrohradě. Syn námořního lékaře, studoval v Tiflisu a Carském selu, v letech 1907–1914 studoval různé humanitní obory na pařížské Sorbonně a na petrohradské univerzitě. Hojně a s velkým zaujetím cestoval – poznal Přední Východ a Afriku, do Egypta, Etiopie a Somálska se dostal jako vedoucí vědeckých výprav. Za 1. světové války bojoval na frontě, působil ve štábu ruského expedičního sboru ve Francii. Po říjnové revoluci vyvíjel intenzivní literární činnost, pracoval v nakladatelstvích, přednášel v Proletkultu. V letech 1910–1918 byl manželem ruské básnířky Anny Achmatovové a stal se otcem jejich jediného syna, pozdějšího spisovatele. V srpnu 1921 byl obviněn z účasti na protisovětském spiknutí a zastřelen.

Psal od šesti let, časopisecky debutoval už v roce 1902. Knižně se uvedl sbírkami Cesta konkvistadorů (1905) a Romantické květy (1906). V desátých letech se přičinil o vznik Cechu básníků a jako publicita a literární teoretik se stal zakladatelem celé akméistické školy. Z toho období pocházejí cykly Cizí nebe (1912), Toulec (1916), Hranice (1918). V závěru života vydal sbírky Stan a Ohnivý sloup (1921). Dále je autorem africké poémy Mik (1918), dramatické básně z islandského dávnověku Gondla (vyšlo 1936), a hry ve verších Allahovo dítě (1917). Posmrtně vyšel soubor povídek Stín palmy (1922). Kuriozitou je zbírka parafrází čínské poezie Porcelánový pavilon (1918). Překládal a přebásnil epos o Gilgamešovi, francouzskou lidovou lyriku, ale také Villona a Wilda. (zdroj životopisu: uživatel Koka)