Oldřich Rafaj životopis

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Životopis

Bratr, dvojče prozaika Miroslava Rafaje. Otec byl krejčím. Po maturitě na gymnáziu v Novém Jičíně (1953) začal studovat češtinu a polštinu na FF UK, po roce přestoupil na tentýž obor do Brna, kde studia ukončil v roce 1958 diplomovou prací o Metoději Jahnovi (PhDr. 1967 souborem literárněhistorických studií Literatura a současnost). Roku 1958 krátce učil na jedenáctileté střední škole v Odrách. Po základní vojenské službě byl od roku 1960 redaktorem Krajského nakladatelství v Ostravě (od 1965 Profil). V roce 1965 přešel do Prahy, kde byl zprvu redaktorem nakladatelství Čs. spisovatel a na přelomu let 1967–1968 Literárních novin a Kulturních novin. Od podzimu 1968 do jara 1969 pracoval v Úřadu pro tisk a informace, od roku 1969 byl redaktorem časopisu Květy a od roku 1970 šéfredaktorem literárně-dramatické redakce Čs. rozhlasu. Jako jedna z ústředních postav normalizačního SČS byl v roce 1974 jmenován šéfredaktorem Literárního měsíčníku a v této funkci působil až do roku 1988. Od ledna 1989 do ledna 1990 byl ředitelem nakladatelství a vydavatelství Panorama.
Debutoval v roce 1948 v časopise Vpřed, literárněkritické příspěvky, překlady a později i původní básnickou tvorbu publikoval v časopisech, v nichž pracoval, a dále v periodikách Naše Vítkovsko (Vítkov), v Červeném květu, České literatuře, Čs. sportu, Čs. vojáku, Hostu do domu, Lidové demokracii, Nové svobodě (Ostrava), Nových knihách, Ostravském kulturním měsíčníku, Plameni, Rudém právu, Slezském sborníku (Opava), Tvorbě a Literárním měsíčníku. Po roce 1989 publikoval v Haló novinách, Obrysu-Kmeni, Naší pravdě a Zpravodaji Výboru národní kultury. – Pro Čs. rozhlas Rafaj napsal hry Mauthausenští (1967), Plameny ohně (1967) a Soudruhům, kteří přijdou po nás (1973). – Pod pseudonymem Josef Klaner vydal básnické sbírky Psí čas (Mnichov 1995) a Černé blesky (1996). Užíval šifer -aj, jč, ld, or.
Rafaj vstoupil do literárního života obsáhlou studií Literatura a současnost. Opíraje se o teoretickou doktrínu marxismu, sledoval autor literaturu vznikající na Ostravsku v letech 1945–1960 a po vzoru Jana Petrmichla ji členil do tří období – především podle toho, jaké společensko-politické funkce na ni byly utvářející se socialistickou společností kladeny a jak se jí je dařilo naplňovat. Stejné ideologické východisko určuje všechny další autorovy literárněkritické práce, publikované především od 70. let v Literárním měsíčníku, Tvorbě a Rudém právu a knižně postupně sebrané do čtyř svazků (Zápas o současnost, O literaturu našich dní, Literatura a čas a Meziúčty). Rafaj do nich soustředil úvahy zaměřené ke kulturní politice socialistického státu i obecně literární, ideologicky založené příspěvky, medailony dobově preferovaných českých a slovenských spisovatelů, recenze próz, básnických knih a literárněvědných prací, jež mu byly blízké svým přihlášením se k normalizační kulturní politice. Z této žánrové linie vybočují monograficky pojaté medailony o autorech ostravského regionu v širokém časovém rozpětí od Františka Sokola Tůmy a Petra Bezruče až po Josefa Strnadla a Dušana Cveka (Portréty).
Od 80. let Rafaj publikoval také lyrickou i epickou poezii. Základním rysem jeho veršů je bojovná političnost a plebejská stylizace. Autor proklamativně zpracovával témata, jako jsou láska k socialistické vlasti, Lidice, smrt Vladislava Vančury, osvobození Ostravy (To nejbližší), umučení partyzána (Slezská poema z knihy Tři poemy a Testament) či naděje vkládaná do budoucích generací (Poema o dětech). Adoraci reprezentantů dělnických profesí věnoval oddíl Životopisy ze sbírky Báseň o zemi, rozsáhlá skladba Most tematizuje život a tragický konec Miloše Sýkory, zachránce mostu přes řeku Ostravici. Na černobíle prezentované polaritě světa jsou založeny protiválečné verše sbírky Noční přesun. Od 90. let opět publikoval poezii, především přírodní lyriku, v níž vyjadřoval svůj citový vztah ke krajině Oderska (Prameny cest).
Rozhlasová hra Soudruhům, kteří přijdou po nás je variací na téma posledních dnů Julia Fučíka.
Jako překladatel a editor soustřeďoval svůj zájem především na současnou slovenskou a polskou poezii a prózu. (zdroj životopisu: www.slovnikceskeliteratury.cz)