Oldřich Stránský životopis

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Životopis

Oldřich Stránský se narodil v Mostě do jazykově smíšené židovské rodiny. V dětství ovládal mnohem lépe němčinu, ale rodiče ho z důvodu své náklonnosti k T. G. Masarykovi a prvorepublikovým ideálům poslali do české školy. V půli dvacátých let se Stránští přestěhovali do Českého Brodu, kde tatínek převzal rodinný obchod. Oldřich tu chodil (spolu s bratrem Jiřím) do skautského oddílu, což dle jeho vlastních slov zásadně ovlivnilo jeho celý život.

Nacistická okupace znamenala pro rodinu Stránských stejnou katastrofu jako pro ostatní židovské obyvatelstvo. Jejich obchod byl arizován a Oldřich Stránský musel v devatenácti letech opustit strojní průmyslovku a začít pracovat jako pomocný dělník. Dne 22. června 1941 byl deportován do prvního židovského koncentračního tábora v protektorátu, do Lípy u Havlíčkova Brodu. Své rodiče a bratra už nikdy neviděl - byli po atentátu na R. Heydricha odvezeni do terezínského ghetta a záhy deportováni dále na východ, kde zahynuli v polském vyhlazovacím táboře v Majdanku. Do Terezína musel v září 1943 i Oldřich Stránský, ještě v prosinci téhož roku byl zařazen do transportu do Osvětimi.

Byl přidělen do tzv. rodinného tábora a na paži mu vytetovali číslo 168830. Po příjezdu mu prý zachránily život náhody: potkal kamaráda, který mu vysvětlil, jak to v Osvětimi chodí, a v podšívce přiděleného kabátu našel 120 dolarů, za které si pak kupoval jídlo. O něco později získal „protekční" práci u Leichenkommanda, práci nosiče mrtvých.

Oldřichu Stránskému se podařilo projít selekcí, na niž dohlížel Josef Mengele, takže 30. června 1944 Osvětim opustil. O necelé dva týdny později dorazil v transportu do pracovního tábora Schwarzheide v Sasku. Osvobození se Oldřicha Stránského dočkal 22. dubna v koncentračním táboře v Sachsenhausen.

Po válce se Oldřich Stránský jako voják v roce 1946 zúčastnil vysidlování jedné z německých vesnic. Ačkoli při akci nedošlo k žádným násilnostem, sledování lidí opouštějících domovy pro něj bylo natolik silným zážitkem, že od té chvíle „nedokázal s odsunem zcela souhlasit". Po roce 1948 pracoval jako konstruktér a projektant, do KSČ nikdy nevstoupil. Po pádu komunistického režimu byl funkcionářem Českého svazu bojovníků za svobodu - od roku 1998 působil jako jeho předseda a výrazně se angažoval při vyjednávání odškodnění českých obětí nacismu. (zdroj životopisu: http://www.pametnaroda.cz)