Otta Bednářová životopis
česká, 1927 - 2023
Životopis
Otta BEDNÁŘOVÁ (roz. Šmirousová, * 18. června 1927 v Praze, +5.9.2023) rozhlasová a televizní dokumentaristka, scénáristka, prozaička. Po vystudování reálného gymnázia v Praze-Libni vystřídala několik dělnických a úřednických zaměstnání. Absolvovala desetiměsíční Ústřední dělnickou školu Václava Kopeckého a poté, v roce 1950 na podnět Ministerstva informací a osvěty nastoupila do Československého rozhlasu. Podílela se na přípravě mnoha cyklů, například Rozhlasových novin, Pionýrské jitřenky, Lidé – život – doba, Mikrofonu mladých. V autorských reportážích a v publicistice ze začátku šedesátých let sledovala především sociální témata. Patřila k okruhu autorů tzv. problémových pořadů, kteří se v protikladu k dobové propagandě snažili zobrazovat život lidí v socialistickém Československu i s jeho nedostatky. V roce 1963 přešla z rozhlasu do Československé televize, do redakce reportážního pořadu Zvědavá kamera. Také televizní tvorba Otty Bednářové měla u diváků značný ohlas, ale současně byla pod politickým dohledem a například reportáží Volba povolání z března 1964 se zabýval na svém jednání i ÚV KSČ. Po okupaci Československa armádami Varšavského paktu v srpnu 1968 se Otta Bednářová zapojila do neoficiálního televizního vysílání a čtyři dny promlouvala k divákům z improvizovaného studia v Praze-Petřinách. V roce 1970 byla vyloučena z KSČ a v témže roce dostala výpověď z Československé televize. Záznamy rozhlasové a televizní tvorby Otty Bednářové ze šedesátých let byly v následujícím období z velké části smazány. – Po odchodu z televize vystřídala řadu nekvalifikovaných zaměstnání. V důsledku celkového vypětí onemocněla a v roce 1973 jí byl přiznán invalidní důchod. Mezi prvními podepsala Chartu 77 a patřila mezi spoluzakladatele Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS). Podílela se na rozepisování samizdatových publikací a psala také vlastní texty, jejichž výběr vychází v Triádě pod názvem Jak jsme hledali obrazy. Prózy a jiné texty z let 1968–1988 (2017). Státní bezpečnost ji po podpisu Charty sledovala a šikanovala opakovanými prohlídkami, zatýkáním a výslechy. Dne 30. května 1979 byla vzata do vazby a ve společném procesu s V. Bendou, J. Dienstbierem, V. Havlem, D. Němcovou a P. Uhlem obviněna z účasti na založení VONSu a šíření samizdatu. Městský soud v Praze ji uznal vinnou z podvracení republiky a udělil jí trest v délce tří let nepodmíněně. Během věznění se výrazně zhoršil její zdravotní stav a na opakované naléhání rodiny a přátel doma i v zahraničí jí soud v září 1980 přerušil trest za účelem léčby mimo věznici. Na základě amnestie prezidenta republiky z října 1988 jí pak byl v létě 1989 zbytek trestu prominut. Rehabilitační soudní řízení v roce 1991 původní rozsudek anulovalo. – Po roce 1989 Otta Bednářová spolupracovala s Výborem dobré vůle Olgy Havlové. Její život přibližuje publikace Jarmily Cysařové Já prostě nemohu žít jinak. Česká publicistka Otka Bednářová (Radioservis 2010).
Ocenění
Autor (zde) zatím nemá žádné hodnocení.
Otta Bednářová - knihy
| 2017 |
 Jak jsme hledali obrazy |
Žánry autora
Štítky z knih
Bednářová je 0x v oblíbených.