Otto Muneles životopis

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Životopis

PhDr. Otto (Gabriel) Muneles (8. ledna 1894 Praha – 4. března 1967 tamtéž) byl významný český judaista, hebraista, znalec židovské mystiky, klasický filolog.
Otto Gabriel Muneles (hebrejsky גבריאל מונלס‎‎) pocházel ze staré pražské židovské rodiny, která je zmiňována již v pramenech z 16. století a nepodlehla ani asimilačnímu proudu 19. století. Mezi jeho předky patřil i rabín Abraham Muneles, který v letech 1839–1844 vypracoval index k talmudskému slovníku Aruch. Muneles studoval mezi léty 1904–1912 Pražské gymnázium na Staroměstském náměstí. Již během gymnaziálních let projevoval zájem o klasickou filologii a judaistiku. Navštěvoval večerní kurzy klasické filologie v čítárně Pražské knihovny a věnoval se i studiu Talmudu a Mišne Tora na pražské židovské škole „Talmud Tora“ (něm. „Talmud Thora Schule“), kde získal v letech 1910–1914 stipendium. Po absolvování gymnázia začal studoval klasickou filologii na pražské Německé univerzitě, přičemž zůstal věrný i studiu halachické literatury na zmíněné „Talmud Tora“.
Po absolvování šesti semestrů studium na univerzitě roku 1915 přerušil a odcestoval spolu s Jiřím Mordechajem Langerem do Belzu v Haliči. Pro Langera to byla již druhá cesta (poprvé se mezi chasidy vydal roku 1913) a svůj druhý výjezd do Belzu v doprovodu Munelese komentuje v knize „Devět bran“ takto: „Jedu tedy znovu, tentokrát již pevně odhodlán. Nejsem již tak sám, jako jsem byl na své první pouti. Tentokrát jede se mnou druh, pražské dítě stejně jako já, který se rovněž rozhodl pro chasidismus.“ Po krátkém pobytu v Belzu strávil Muneles několik let v okresním městě Řečice (Rawa-Ruska), kde se pod vedením svého tchána Berla Weisse věnoval systematickému studiu Talmudu, halachické a chasidské literatury. S Weissovou dcerou Barborou resp. Bejlou (nar. 30.9. 1892 Řečice) se oženil pravděpodobně roku 1918. Jiří Langer, byl povolán k výkonu vojenské služby, ale pro svou náboženskou svéhlavost a díky přímluvě svého bratra Františka, byl uznán neschopným. Langer poté doprovázel Belzského rebe na jeho ozdravném pobytu v Mariánských lázních. Za těchto souvislostí na Ottu v „Devíti branách“ vzpomíná: „Gavríla, svého pražského druha, jsem již hezký čas neviděl. Sedí si teď v Hivnevu – u Belzu – a pěkně se tam učí. Má se jistě dobře. Oženil se tam.“ V Haliči se 1. 8. 1919 narodil Munelesův první syn Samuel.
26. 12. 1921 získal Muneles rabínskou aprobaci od uhněvského rabína Eleazara Rokacha, čímž se také uzavírá jeho pobyt v Polsku. Předpokládá se, že do Prahy se vrátil v prvním čtvrtletí roku 1922. Po návratu byla Munelesova rabínská aprobace uznána a 4.4. 1922 vydána pražským vrchním rabínem Heinrichem Chajimem Brodym. Muneles v letech 1922–1924 pokračoval ve svém vysokoškolském studiu, avšak tentokrát v oboru orientalistiky (philologia semitica). Své znalosti klasické a semitské filologie propojil ve své dizertační práci pod názvem Die Transkription der hebräischen Eigennamen in der Septuaginta in ihrem Verhältnisse zum masoretischen Texte (Přepis hebrejských vlastních jmen v Septuagintě ve vztahu k masoretskému textu). Po úspěšném zakončení univerzitních studií působil v prestižní funkci člena pražského pohřebního bratrstva (chewra kadiša), byl soukromým učitelem a svůj volný čas věnoval literárním a vědeckým studiím. Ve sbírce responsí Aharona Epsteina Kapej Aharon (כפי אהרן; Mukačevo 1933) jsou uvedeny dva dotazy dr. Munelese. (zdroj životopisu: http://cs.wikipedia.org/wiki/Otto_Muneles)