Paul Muldoon životopis
irská, 1951
Životopis
Paul Muldoon (narozen v roce 1951, nedaleko Moy v hrabství Armagh v Severním Irsku) byl nazván časopisem The Times Literary Supplement „nejvýznamnějším básníkem, píšícím v anglickém jazyce, od druhé světové války“. Byl profesorem poezie na univerzitě v Oxfordu a v současnosti je profesorem na Princetonské univerzitě v USA. Publikoval hry, eseje, knihy pro děti, byl editorem několika důležitých antologií poezie (včetně The Faber Book of Contemporary Irish Poetry), hraje na kytaru a píše písňové texty pro skupinu RACKETT. Muldoonova poezie se vyznačuje vyostřeným citem pro hravost, a stejně jako u Rolling Stones – třicet let hraní se proměnilo v celek vážného díla...
...Skutečnost, že není více známý v této části světa, je částečně napravena tímto výborem z jeho veršů. Srovnání anglického textu s českým překladem ukazuje jeden zřejmý důvod: Muldoon je velmi rafinovaný básník. Jeho verš je závislý na polorýmech, přerývaných rýmech, homofonech, homonymech a dalších polo-spojeních a výsledných křížencích etymologického původu. Quoof.
Jeho poezie není skládačkovitá, Muldoon se ve svých básních snaží dát dohromady jednotlivé kousky skládačky (slova – a „neprůzračný“ je dobré slovo, i když je můj počítačový slovník nepoznává) tak, aby do sebe zapadly. Život je to, co je. Muldoonova báseň „Ti, co perou ve čtvrtek“ plná idiomů týkajících se rukou může na první pohled vypadat jen jako jakási hříčka, ale když ji pozorně čteme, uvědomíme si, že před sebou máme vážný portrét básníka.
Muldoonova řemeslná zdatnost, s jakou používá zvuk anglických slov, je stejně dobrá či dokonce lepší než umění Američana Johna Ashberyho, a přesto Ashbery zůstává jen na povrchu. Když škrábneme na povrchu typické Muldoonovy básně, zjistíme, že zvuk je patinou na kovovém podkladě.
Paul Muldoon se nevyhnul srovnávání se svým přítelem a rodákem Seamusem Heaneym, ale je to jako srovnávat Jaromíra Jágra s Dominikem Haškem – oba strávili dlouhou dobu ve Spojených státech a oba získali mezinárodní ocenění: jsou ve stejné lize, ale hrají na odlišných postech. Lze udělat i další srovnání: místo Heaneyho je blíže k Williamu Wordsworthovi, zatímco Muldoon je blízko Samuela Taylora Coleridge. Coleridgeův romantismus („moře a vrch a les“ z „Půlnočního mrazu“) najdeme i u Muldoona, podobně surreálné (jako dóm ve vzduchu“ z Coleridgeova „Kublajchána“). Přestože Muldoon se pohybuje dlouhý čas v akademických kruzích (Coleridge byl také učitelem), pro akademickou obec je Muldoonova poezie stále ještě trochu příliš rockerská.
Ale Muldoon je zakotven i v tradici. „Já a Pangur“ je Muldoonův překlad anonymní irské básně z devátého století, „Pangur Bán“, napsané na okrajích stránek žaltáře. Roger Chauviré popsal tuto starou irskou báseň následovně: „Účinek je dosažen užitím extrémně promyšlených a vědomých metod, takže dává dojem složitosti užitím prvků, které samy o sobě jsou jednoduché a jasné … (…) Verš se proplétá tam a zase zpátky, s rafinovaností, která je někdy ve své vynalézavosti šokující. Využívá vnitřní či koncové asonance, aliterace a neustálou ozvěnu stejných zvuků, ať už souhlásek či samohlásek.“ Tento popis tisíc let staré irské básně lze vztáhnout i na poezii Paula Muldoona.
Je pochopitelné, že prostřednictvím jeho poezie se toho čtenář dozví hodně o Irsku. Ruce „Těch, co perou ve čtvrtek“ se spojují s Rudou rukou Ulsteru, stejně jako s Muldonoovým historickým erbem. Jedna z nejdůležitějších irských putovních básní („immrama“) je „Putování Mulduina“ – a každá cesta v Muldoonově poezie vede čtenáře do minulosti.
Jeho psychedeličtí „Sběrači hub“ mají další rozměr, když si uvědomíme, že Muldoonův otec měl farmu, kde pěstoval houby.
„Já a Pangur“ je báseň o mnichovi a jeho kocourovi, ale je také o peru a zabíjení. Pero může být mocnější než meč. Gordický uzel byl rozťat mečem, ale jeho sláva spočívá na peru a jeho opakovaných popisech. Severní Irsko je gordický uzel, ze kterého se Muldoon dostává skrze své pero. Ovšemže i mozek je určitý uzel, a je lépe jej zkoumat než rozpoltit mečem. Muldoonova poezie přímo překypuje jazykovými uzly.
Tyto jsou nejviditelnější v Muldoonových dlouhých skladbách, které nebyly zařazeny do tohoto svazku, ale jsou jistým způsobem zastoupeny několika „Liner Notes“ ze sbírky Seno (1998) a některými Hopewellskými haiku (1997).
Čtenářům, kteří se zajímají o možnosti moderní básnické sekvence, doporučujeme nahlédnout do Muldoonovy Madoc: A Mystery (1990), hádanky zabydlené filosofy všech dob.
Muldoonovy skvělé antologie, takové jako The Faber Book of Contemporary Irish Poetry a The Faber Book of Beasts jsou významné spíše jeho výběrem – hodnotou básní, které v nich najdeme – než jeho neuvěřitelně stručnými úvody.
A proto už neřeknu ani slovo.
Matthew Sweney
(zdroj životopisu: Matthew Sweney)
Ocenění
Autor (zde) zatím nemá žádné hodnocení.
Paul Muldoon - knihy
| 2007 |
 Kost přání |
Žánry autora
Štítky z knih
Muldoon je 0x v oblíbených.
Osobní web autora