Pavel Josefovič Hejátko životopis

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Josef Smutný, Pavel Slepý · pseudonymy

česká, 1975

Životopis

Bc. Pavel Josefovič Hejátko (* 30.9.1975 v Rakovníku) je český básník, spisovatel, publicista a novinář, též písničkář a performer.

Narozen, jakožto jedináček, v Rakovníku u Prahy. Matka učitelka na základní škole – později dlouholetá zástupkyně ředitelky a současně učitelka, ve školce mateřské. Politicky neangažovaná – nestraník, nicméně vždy systémově loajální. Vyučované předměty na základní škole – český jazyk a dějepis. Na počátku 90. let 20. století – státní pracovník (MěÚ Rakovník), nyní vedoucí odbytového oddělení v Procter a Gamble, též v Rakovníku. Otec vystudovaný agronom a zootechnik, později VŠZ a listopadem 1989, přerušená VŠP(VUML) v Praze. Před pseudopřevratem pracuje jako agronom JZD Jinošov u Náměště nad Oslavou. Od první poloviny 80. let 20. století jeden z pohlavárů na tzv. „Fóru“, oblastní buňky KSČ v Třebíči, nicméně politicky uvědomělý, zásadový a vždy pohodlný k sobě samému. Na druhou stranu, pomáhá dostávat na VŠ, děti kamarádů a přátel – které by jinak pravděpodobně intelektově, či „rodově“ nevyhovovaly, a tudíž by se studií na VŠ ani nedočkaly. I po listopadu 1989 nepokládá stranický průkaz, a svoji příslušnost stále projevuje - byť již spíše jen pasivně. V roce 1992, na základě restituce, renovuje rodinný statek, kterýžto předělává na již 15 let fungující a prosperující pekárnu.

Pavel Hejátko po narození přestěhován s matkou, prvně za otcem do malé (rodné) vísky u Náměště nad Oslavou, jménem Zahrádka. Po 4 letech společného manželství rodičů přichází rozvod a následné stěhování, do malé garsonky v samotné Náměšti nad Oslavou. Zde nastupuje malý Pavel do školky a později i na první stupeň Základní školy. Vzhledem ke své osamocenosti má takřka neustálé problémy v kolektivu, se spolužáky, i ve všech zájmových kroužcích. Časté jsou též dvojky z chování z důvodů „hyperaktivity“ a nesoustředění se na daný výklad. Nicméně prospěch je výborný – do 6. třídy dokonce samá vyznamenání. Žádné umělecké nadání, či talent, s výjimkou hry (5 let) na akordeon v Lidové škole umění, prozatím nezaznamenáno. V roce 1988 se s matkou stěhuje, pro změnu do jejího a koneckonců i svého rodiště - zpět do Rakovníka. Zde mění jednu základní školu za druhou, až nakonec – zdárně vychází, přijat na SZeŠ a Gymnázium – též přímo v Rakovníku. Od studia na Gymnáziu vlastním úsudkem upouští, kvůli problematickým studijním výsledkům z matematiky. Nastupuje tedy na SZeŠ, jakožto budoucí absolvent posledního ročníku oborů – pěstitel / chovatel. Zde vyniká v českém jazyce – hlavně ve slohových pracích, s nimiž je - nejednou i úspěšně, vyslán, jako jeden z mála zastupitelů svého pohlaví, na „olympiády z jazyka českého“.

V roce 1993 se po mnoha rodinných problémech stěhuje od matky, za otcem – zpět do vesničky Zahrádka. V nejbližším okresním městě Třebíči přestupuje na místní SZeŠ, kde po mnoha komplikacích studuje do poloviny čtvrtého, maturitního ročníku. V něm je v pololetí vyhozen pro značné množství zameškaných hodin, které ve skutečnosti tráví ve zdejší Městské knihovně (v čítárně), kde hltá jednu knihu za druhou, avšak z oblastí, které zajímají především jeho samotného... Jedná se o poezii prokletých básníků, filozofii, životopisy autorů klasické hudby, okultní vědy, literaturu faktu (zejména období 2. světové války), psychologii a manipulaci mysli, religionistiku. Maturitní zkoušku nakonec úspěšně skládá až na SZeŠ v Jihlavě, kde je v pololetí 4. ročníku přijat s podmínkou úspěšného složení „komisionálních zkoušek“, takřka ze všech předmětů.

V tomto období také nastupuje, jako poslední ze členů, do dnes již kultovní české undergroundové skupiny 90. let 20. století – AGONY CONSCIENCE. Ta funguje pouhé 3 roky (1993-6), během nichž se však stačí stát legendou a ovlivnit desítky skupin podobného stylu na dalších x let! A.C. hrají technicky velmi vyspělý a propracovaný grind core s prvky industriálu (inspirovaného děčínskými bohy VO.I.D.) a natáčí pouhé 3 oficiální nosiče. Demo „Soulless Reality“ (1994), singl – tzv. 7’Ep „Mass Demented“ (1995) a CD „Look into the silence“ (1996). Především, díky posledně jmenovanému CD se stávají číslem 1, nejen na tuzemské ug scéně. Touto deskou, jejím materiálem, soundem, originalitou – předbíhají svoji dobu o nějakých 10-15 let. Až v současnosti dochází k remaku AGONY CONSCIENCE. Jejich tituly se i po tak (vzhledem k danému hudebnímu stylu!!!) dlouhé době, velmi dobře prodávají, a všichni fans i kritici jsou ochotni přiznat jejich obrovský vliv na domácí hudební scénu. Rodí se řada kapel, jejichž cílem je i dnes (10 let po rozpadu A.C.!!!), se jim vyrovnat a alespoň trochu podobat...

Rok 1995 je pro Pavla Hejátka rokem přelomovým. Nejen, že nastupuje na FFMU, kde studuje bakalářské studium afrikanistiky a rusistiky, že A.C. vydávají svoje mega CD, on hlavně objevuje sám sebe. Začíná psát, jak veškeré texty A.C., tak první poezii, a na matrice v Březníku u Náměště nad Oslavou objevuje genealogii svého rodu. Zjišťuje, že jeho předci pocházejí z dalekého Kazachstánu a že mnoho z nich bylo ruského původu. Navíc všichni muži ze strany otce měli křestní jméno Josef a on vidí, že Pavel je zde první. Na základě tohoto údaje přijímá, jako své druhé křestní jméno, jméno Josefovič, kterýmžto se hlásí ke svým kořenům. Po náhlém rozpadu A.C. a dostudování na FFMU (1998) nastupuje na civilní službu do nemocnice v Třebíči. Zde pracuje 24 měsíců + 2 (forma vězení – za brzké odchody) na oddělení patologie, jako pitevní sanitář. Jeho pracovní náplní je zašívání mrtvol po pitvách a jejich následné oblékání a příprava k pohřbu. Během tohoto období vzniká hlavní část jeho první básnické sbírky – HLENOBYTÍ.

V roce 1998 též objevuje kouzlo, pro Evropany exotického, sociálně-filozofického hnutí Rastafariánů, kterým se záhy sám stává. Nosí takřka po pás dlouhé, husté zacuchané rasty, chodí takřka celý rok v jednom oblečení, a pro své okolí se již nadobro a regulérně stává bláznem a schizofrenikem. Vlastní rodina se jej zříká a jeho samota dostává z trojrozměrného – ještě čtvrtý rozměr.

V pořadí druhým, zlomovým rokem je v jeho životě rok 2000, kdy se nechává poprvé tetovat, oficiálně se začíná živit novinařinou a dokončuje svoji první sbírku, pro niž hledá vydavatele... Píše převážně publicistiku, politické fejetony a odborné statě z oblasti etnologie. Tyto články jsou k přečtení na známých (tehdy) a hojně navštěvovaných serverech: KOUKAT. CZ, SVET NAMODRO.CZ, RASTAMAN.CZ. Pracuje též jako streetworker (ale dobrovolný), u Oblastní charity Brno, při K-centru v Třebíči. Po 11.září 2001 na vlastní kůži zažívá půvaby a vymoženosti české formy demokracie. Na základě svého fejetonu „Babylon se hroutí“, je okamžitě odstraněn ze všech finančně výdělečných mediálních funkcí. Aby se vůbec uživil, píše (přes půl roku!) tedy alespoň pod pseudonymy, jako např. Josef Smutný, či Pavel Slepý. Na začátku roku 2002 se ozývá regionální třebíčské nakladatelství a vydavatelství Tempo, a projevuje zájem vydat jeho prvotinu. V dubnu 2002 vychází sbírka HLENOBYTÍ. Syrová, drsná, necenzurovaná, nekompromisní – připravená drtit své čtenáře na potkání. Kult PJH je na světě, a to v plné parádě! Na konci téhož roku (prosinec 2002), nastupuje jako regulérní redaktor art magazínu TETOVÁNÍ. Během této doby (leden 2003 - říjen 2005) píše jak do tohoto periodika, tak pracuje na své druhé sbírce, která nese název TANEC KOSTLIVCŮ. Tu nakonec dokončuje v květnu 2005 a v říjnu téhož roku ji vydává opět vydavatelství Tempo. V prosinci 2005 vychází ještě její limitovaná edice s rozšířeným textem. Tato sbírka vzbudí v odborných kruzích patřičný rozruch, a nejeden literární kritik se v recenzích na ni rozplývá nad Hejátkovou poetičností, originalitou a literárním talentem. Mezitím se PJH stává též nejpotetovanějším a nejopiercingovanějším Čechem, jezdí na přednášky a autorská čtení, má vlastní autogramiády... Zájem o něj začínají projevovat nejen odborná literární média, ale i televize a bulvár. Poskytuje řadu rozhovorů – natáčí se o něm dokument (režie Ivo Macharáček), který se jmenuje GALERIE ROZBITÝCH ZRCADEL, a soukolí jménem šoubyznys se pomalu, ale jistě roztáčí. V současnosti dokončuje filozoficko-sociální esej, nazvanou ZPĚVY KOSTLIVCŮ, a pracuje na své třetí básnické sbírce, nazvané POMNÍKY Z ASFALTU... Obě tyto knihy by měly vyjít v roce 2007, tak se nechme překvapit – s čím PJH vlastně opět přijde...!!! (zdroj životopisu: http://www.spisovatele.cz/pavel-j-hejatko#cv)

Ocenění (1)

2010 - Cena Unie českých spisovatelů - kniha Pomníky z asfaltu