Pavel Vlček životopis

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Životopis

Doc. PhDr. Pavel Vlček v letech 1968–1974 absolvoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor dějiny umění – dějepis, studia ukončil diplomovou prací na téma Francesco Caratti, která byla uznána jako práce disertační, takže ještě ve stejném roce (1974) získal (po složení rigorosní zkoušky) doktorát. Přes úspěšné ukončení studia nemohl získat stálou práci, takže (i zásluhou svého kverulantství, jak sám uvádí) vystřídal řadu zaměstnání: postupně a střídavě pracoval v památkové péči a v muzeích, a to nejen pražských. Od roku 1988 byl zaměstnán jako samostatný, později jako vedoucí projektant ve Státním ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů (do roku 1992), v ateliéru stavebně historických průzkumů PhDr. ing. Jana Muka. Od roku 1992 je vědeckým pracovníkem v Ústavu dějin umění AV ČR a vědeckým pracovníkem, posléze pedagogem a docentem na FA ČVUT v Praze. Zde je vedoucím Ústavu teorie a dějin umění na fakultě architektury ČVUT v Praze a zároveň pracuje na částečný úvazek i jako vědecký pracovník v Ústavu dějin umění Akademie věd České republiky.

Celkem získal tři granty Grantové agentury ČR jako vedoucí řešitelského týmu (pražská topografie) a dva granty jako spoluřešitel (Jägrův kopiář, Architektura 1780–1880), udělen mu byl rovněž grant AV ČR (Slovník stavitelů a architektů).

Vedle řady významných časopiseckých studií, publikovaných hlavně v jediném českém prestižním uměnovědném časopise Umění (Francesco Caratti; Umění 32, Praha 1984, Giovanni Domenico Orsi; Umění 34, Praha 1986, Dientzenhoferův skicář a česká architektura 1640–1670; Umění 37, Praha 1989, František Maxmilián Kaňka, Umění 40, Praha 1992; Kilian Ignaz Dientzenhofer und Johann Lucas von Hildebradt. Zur Problematik des Guarinismus in Mitteleuropa, Umění LII, Praha 2004), je i autorem řady knih, z nichž některé publikoval samostatně, další jako vedoucí editor (Umělecké památky Prahy – Staré Město a Josefov, Praha 1996; Umělecké památky Prahy, Malá Strana, Praha 1999; Umělecké památky Prahy, Hradčany a Pražský hrad, Praha 2000; Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách, Praha 2004). Jako hlavní redaktor převzal První cenu ČLF za knihu Umělecké památky Prahy, Malá Strana v oboru odborné literatury za rok 1999. Za Encyklopedii architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách jako editor dostal cestu za nejlepší slovník v roce 2005.

Nepochybně nejúspěšnějším titulem autora však je Encyklopedie českých zámků, po jejímž 1. vydání roku 1994 v nakladatelství Libri (edice Naše dědictví) následovala v letech 1996, 1997, 2000 a 2006 čtyři další (a dotisky), takže celkový náklad překročil 16 000 výtisku, což je na českém knižním trhu slušný výkon i v oblasti beletrie, natož v odborné literatuře. K tomu je třeba připočítat ještě formátově i obsahově širší Ilustrovanou encyklopedii českých zámků, která v Libri poprvé vyšla roku 1999 (2. vydání 2001).

Podobně úspěšná byla Encyklopedie českých klášterů, kde měl mezi dalšími autory (Petr Sommer a Dušan Foltýn) hlavní podíl (1. vydání 1997, další 2002).

Pro Libri dále napsal text a vytvořil ilustrační libreto k výpravné knize Praha 1610–1700. Kapitoly o architektuře raného baroka (1998) v edici Knihy o Praze. Autorskými hesly z oblasti architektury a výtvarného umění se podílel na komerčně rovněž úspěšných titulech Libri, Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 (celkem 4. vydání a multimediální CD ROM) a Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století (dvě vydání, každé s dotiskem a multimediální CD ROM), které jsou po vyprodání knižních publikací a CD součástí volně přístupných databází na webovských stránkách Libri. (zdroj životopisu: libri.cz)