Pavlína Konvičná životopis

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Životopis

Pavlína Konvičná (* 8. prosince 1982, Valašské Meziříčí) je představitelkou mladé umělecké generace ostravského regionu. Studovala na střední průmyslové škole sklářské ve Valašském Meziříčí (1998–2002) a následně na Fakultě umění Ostravské univerzity (2003–2008).

Aktivně vystavuje a účastní se mnoha soutěžních přehlídek, a to jak u nás, tak i v zahraničí. V poslední době žije a pracuje ve španělské Barceloně. Tento fakt se do jisté míry odráží také v její tvorbě, kde můžeme vypozorovat mnohdy jasnou inspiraci některými španělskými mistry, především Francescem Goyou. Rukopis slavného umělce Konvičkou inspiruje především v typologii tváře, která je v mnoha jejích dílech dominantní.

Tvorba Pavlíny Konvičné se profiluje jak v malbě, kde převažuje lehký a uvolněný rukopis, tak v konceptuální fotografii. Významným oceněním její práce byla účast na dnes již významné přehlídce nejlepších studentů uměleckých vysokých škol s názvem Start Point. Tato již tradiční přehlídka pořádaná Galerií Klenová-Klatovy vybírá nejlepší absolventskou práci z více než třech desítek evropských výtvarných škol.

Spektrum výtvarných projevů malířky Pavlíny Konvičné je široké. Propojuje se v něm globální pohled na svět typický pro mladou generaci travelerů s intenzivní niternou ženskou intimností. Pavlína je citlivá a nepředpojatá pozorovatelka.

Její malby, byť formátem malé, jsou přesně uchopeny v míře zobrazujících indicií a fenoménu samotné štětcové malby. Malířka vytváří cykly, v nichž se jednotlivé „obrázky“ nebo fotografie skládají v jakousi mozaiku, která prostředkuje divákovi neortodoxní vhled do zobrazovaného prostředí. Pocit fragmentárnosti současného světa, kdy se věci marginální jako jediné mohou stát podstatnými, je někde v podloží těchto cyklů. Vědomí souvislostí všeho, onen „efekt motýlích křídel“.

Intimnější než „deníkové“ cykly z cest jsou autorčiny soubory obrazů malých formátů,ve kterých rozvíjí motiv zvláštní dětsko-dospělé postavy nazvané „el niňo“. Pavlína Konvičná se v nich dotýká semiotické, z psychologického hlediska předoidipovské, fáze vývoje dítěte. Smyslové orgány, především hmat, umožňují přímý, nezástupný kontakt s milovanou osobou a prostředím. Obrazy svými charaktery dětí a malých slečen, díky jejich výrazům, barevnosti postav a pozadí, vyjadřují různé emotivní polohy jako například: samotu, objetí, smrt a podobně.

V obrazech používá autorka pastelových tlumených barev, které téměř splývají. Souvisí to s oním pocitem hmatání prostředí, objímání, splývání. Obrazy se jako celek vzájemně posilují a podporují. Kompozice je klidná s možností vyznění barevného pozadí, které tvoří jakési bazální vyladění obrazu.

Samostatné vystavuje v České republice, Španělsku i Velké Británii. (zdroj životopisu: Jan Kudrna, Daniel Balabán – https://artalkweb.wordpress.com/2009/05/05/tz-pavlina-konvicna/#more-4261; http://www.cenars.cz/wp-content/uploads/2008/11/konvicna.pdf)