Životopis
Finský prozaik. Vyučený knihkupec, v 60. letech pařížský dopisovatel listu Helsingin Sanomat, ministr školství za sociální demokraty, majitel antikvariátu, oblíbeného místa setkání helsinských intelektuálů. Debutoval sbírkou Narri peilisalissa (1950, Šašek v zrcadlovém sále). V ní, stejně jako v Maan poika (1953, Syn země) a Lähellä (1957, Nablízku), se představil jako básník nekonvenčního jazyka a bohaté fantazie. Tu uplatnil i ve sbírce novel Muodonmuutoksia (1959, Změny podoby, úvodní novela Boman č. v Pěti finských novelách, 1988) a v románu Tinaa (1961, Cín). Existenciálni pocit úzkosti a neschopnosti navázat kontakt s druhými provází hrdiny novel Peikkokumnka.it (1952, Králové skřítků) a románu Yksinäiset (1954, Osamělí). Vliv franc. nového románu, jehož hlavní představitele také překládal, je patrný na románu z továrního prostředí Perillisen ominaisuudet (1963, Vlastnosti dědice). Politické a sociální rozpory doby reflektuje v románu Pitkän tien kulkijat (1976, Poutníci dlouhých cest) a ve sborníku novinových článků Päätelmiä (1970, Závěry). Na nebezpečí zkázy světa upozorňuje didaktickými básněmi sbírek Viisikymmentä kaksi (1979, Padesát dva) a Pitkiä sanoja (1980, Dlouhá slova). Optimističtější tón zaznívá ve sbírkách Savun hajua (1987, Pach kouře) a Keltainen viiri (1988, Žlutý praporec).
Pentti Holappa knihy
| 1988 |
 Pět finských novel |
Žánry autora
Holappa je 0x v oblíbených.
Osobní web autora