Reginald Maria Dacík životopis

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1907 - 1988

Životopis

Prof. ThDr. Vincenc (řeholním jménem Reginald Maria) Dacík (21.ledna 1907 Uherský Brod – 21. dubna 1988 Moravec) byl český dominikán a katolický teolog, pronásledovaný komunistickým režimem.

Narodil se 21. ledna 1907 v Uherském Brodě a byl pokřtěn jménem Vincenc. Po studiích na arcibiskupském gymnáziu v Praze-Bubenči (zde studoval již jako kandidát vstupu do dominikánského řádu) byl roku 1925 přijat do ročního noviciátu bratrů dominikánů v Olomouci, kde na řádovém učilišti absolvoval v následujících letech 1926–1929 studia teologie a filozofie, završená roku 1929 studijním pobytem na Collegio Angelico v Římě. V tamější bazilice Sancta Maria supra Minerva, v blízkosti hrobu svaté Kateřiny Sienské, byl roku 1931 vysvěcen na kněze.

Po dosažení doktorátu z teologie (roku 1933) se vrátil do Olomouce, kde se až do roku 1950 věnoval činnosti profesorské, překladatelské, redaktorské, publikační, přednáškové a pastorační; tuto činnost přerušil jen v letech 1940–1946, kdy byl ustanoven převorem dominikánského kláštera u svatého Jiljí v Praze. Poněvadž na něj komunistická vláda v březnu 1950 vydala zatykač spolu s vypsáním odměny za vyzrazení jeho úkrytu, pokusil se Dacík o ilegální přechod hranic, avšak neúspěšně. Byl zatčen a souzen ve vykonstruovaném procesu. 16. srpna 1951 byl vynesen rozsudek, kterým byl podle § 241 obviněn z velezrady a špionáže a odsouzen k trestu smrti, zmírněném na 19 let vězení (byl vězněn v Kolíně, na Borech a na Mírově). Po propuštění z vězení na amnestii prezidenta Antonína Novotného (10. května 1960) byl zaměstnán v n. p. Fruta Uherský Brod jako dělník.

1. prosince 1965 začal působit na Velehradě jako duchovní správce stojanovské komunity Kongregace sester svatých Cyrila a Metoděje. Až do roku 1974, kdy mu byl odňat státní souhlas k vykonávání kněžské služby a kdy se vrátil do rodného domu v Uherském Brodě (kde po krátkodobém obnovení státního souhlasu příležitostně vypomáhal v pastoraci a současně budoval knihovnu pro potřeby dominikánského řádu působícího v ilegalitě), svými přednáškami a promluvami seznamoval sestry se závěry II. vatikánského koncilu, a přispíval tak k pokoncilní obnově kongregace, či vykládal teologickou podstatu řeholního života na základě Písma svatého a církevních dokumentů.

V těžkém období náboženské nesvobody ze strany státní komunistické moci se Dacík sestrám věnoval také jako zpovědník, duchovní vůdce, exercitátor, laskavý rádce a obětavý pomocník. K důležitým bodům Dacíkovy formace sester patřila také jeho snaha o hlubší uvědomění si vlastního charismatu kongregace a tradice, z níž cyrilometodějská spiritualita vychází. Dodnes sestry při svých rekolekčních přednáškách či v rámci triduí před kongregačními slavnostmi čerpají z jeho myšlenek a rad. Přesto, že byla Dacíkova činnost mezi sestrami násilně přerušena, zanechalo jeho učení v kongregaci nesmazatelnou stopu, na niž později navazovaly i další osobnosti, jako například Jiří Vícha OFM Cap. Řadu svých děl dokončil Dacík až po svém odchodu z Velehradu. A poněvadž on sám nesměl po roce 1974 sestry navštěvovat, jezdily sestry za ním do Uherského Brodu.

Roku 1984 se jeho zdravotní stav prudce zhoršil, a tak odešel do Kněžského charitního domova na Moravec, kde 21. dubna 1988 po těžké nemoci zemřel. Posledního rozloučení v olomoucké katedrále a uložení do místního řádového dominikánského hrobu se 28. dubna 1988 kromě členů dominikánského řádu, rodiny a přátel zúčastnilo i velké množství církevních představitelů, kněží a sester cyrilometodějek.

Byl činný jako učitel teologie i jako redaktor dominikánského nakladatelství Krystal. Je spoluautorem českého překladu „Summy teologické Tomáše Akvinského“.

Ocenění

Autor (zde) zatím nemá žádné hodnocení.