Životopis
V roce 1926 absolvoval Carnotovo lyceum v Dijonu (společně s přítelem Jiřím Voskovcem) a poté Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Fotografoval od konce 20. let, přijímal avantgardní myšlenky Wernera Graeffa a estetiku nové věcnosti. Dokladem jsou kompozice světel a stínů, ale i práce ze Španělska a Anglie.[1] Jako první fotograf ve třicátých letech 20. století objevil kouzlo pralesa Mionší pro veřejnost.[2][3] Kromě Jandy fotografovali prales také Josef Sudek nebo Petr Helbich.
V roce 1943 se setkal s knihou Rudolfa Jandy Prales v Beskydách lékař a fotograf Petr Helbich. Kniha silně ovlivnila jeho první pokusy s fotoaparátem, který dostal od otce v roce 1946. V době vysokoškolských studií se s Rudolfem Jandou seznámil a doprovázel jej pak při fotografování na Slovensku.
(zdroj životopisu: Wikipedie)
