Životopis
Herečka Stella Májová (vlastním jménem Stella Weingärtnerová) se narodila 19. července 1923 v Havlíčkově Brodě. Dětství však prožila se svými rodiči a starším bratrem Jiřím (1920 – 1998), pozdějším tenoristou olomoucké opery, ve městě Mělník.
Již v dětství navštěvovala taneční školu Valy Katzové v Praze, kde se projevilo její pohybové nadání, mimo tanec hrála i klavír. Jako studentka reálného gymnázia hrála s místními ochotníky, mimo jiné také hru „Příklady táhnou“, kterou považovala za svou osudovou, byl to později její první film.
Roku 1939 se přihlásila ke zkouškám na konzervatoř, kam ji připravovala o pár let starší herečka a zpěvačka Eva Prchlíková. Na školu však nenastoupila, protože získala roli v připravovaném filmu režiséra Cikána PŘÍKLADY TÁHNOU, zde si zahrála roztomilou vnučku Jarmilku po boku Růženy Naskové, Nataši Gollové, Jana Pivce a dalších tehdejších hvězd. Brzy začaly přicházet další role a to ve filmech STUDUJEME ZA ŠKOLOU (studentka Eva Vichorová), PROSÍM, PANE PROFESORE! (studentka Jiřina Zemancová) od Zdeňka Gino Hašlera, ARTUR A LEONTÝNA (sestra Dolfi) s Lídou Baarovou, v úspěšné Fričově BARBOŘE HLAVSOVÉ (Vlasta Kvěchová), Cikánově filmu PRO KAMARÁDA (Tynča) a v Krňanského ŽÍZNIVÉM MLÁDÍ (Liduška Králová).
V první polovině 40. let se zasnoubila s pozounistou Janem Čížkem, který však roku 1944 zemřel na tuberkulózu. Mimo hraní navštěvovala také hodiny zpěvu u slavného tenoristy Tina Pattiera a Roberta Rosnera. Od roku 1943 do roku 1944 byla v angažmá v Divadle Oldřicha Nového, kde po jeho boku hrála ve hře „Komediant“ od Františka Kožíka a dále v inscenaci „Jedenáctý v řadě“. Po uzavření všech divadel prodlela konec války v totálním nasazení v továrně na léky v Modřanech. Po válce, kdy byla situace v divadle chaotická hrála spolu s Růženou Šlemrovou, Raoulem Schránilem a Nelly Gaierovou zájezdová představení po venkovských divadlech.
Poté hrála v divadle Alhambra (1947 – 1948) ve hře „Děcko“, které umí všecko a v protikomunistické hře „Agitka“, po únoru 1948 však bylo divadlo uzavřeno. V letech 1948 – 1949 byla v angažmá v Novém divadle a nadále se věnovala hlavně zpěvu. V 50. letech získala angažmá v Divadle Fidlovačka (1952 – 1958), kde vytvořila mnoho krásných rolí, zazářila například v „Polské krvi“, „Vinobraní“, „Krásné Saskii“, „Loutce“. Měla dokonce hostovat v divadle v Německu, ze všeho ale bohužel sešlo, kvůli udání jedné známé herečky.
Roku 1954 hrála v pohádce BYL JEDNOU JEDEN KRÁL… princeznu Zpěvanku po boku Jana Wericha, díky kterému se roku 1958 dostala do divadla ABC (1958 – 1962). Objevila se také ve filmech jako byl STŘÍBRNÝ VÍTR (Stázka), ANDĚL NA HORÁCH (sekretářka závodní rady), VZORNÝ KINEMATOGRAF HAŠKA JAROSLAVA (slečna Irma), PRINCEZNA SE ZLATOU HVĚZDOU (vévodkyně Glorie). Později v úspěšné komedii „PANE, VY JSTE VDOVA!“ (stále omdlévající přítelkyně Gerta), ZÍTRA TO ROZTOČÍME, DRAHOUŠKU...! (pracovnice komparzního rejstříku), CO JE DOMA, TO SE POČÍTÁ, PÁNOVÉ… (čiperná tetička z Ameriky Róza), V PODSTATĚ JSME NORMÁLNÍ (překladatelka), SAMOROST (matka) a jiných. Hrála též v televizi a rozhlase.
Úspěšná byla i na divadle, v Městských divadlech pražských (1962 – 1991), vytvořila mnoho krásných rolí jako byla „Zlodějka z Londýna“ pod režií Alfréda Radoka, „Zkrocení zlé ženy“, „Charleyova teta“, poslední její role byla ve Švandrlíkových „Černých baronech“. Velký obrat v životě Stelly Májové nastal v devadesátých letech, kdy se sblížila s Jaroslavem Mrázem, kterého znala již od mládí a který pobýval dlouhá léta v zahraničí. Po čase se za něj provdala a odešla do USA. Roku 1998 její manžel zemřel a paní Stella se rozhodla v Americe zůstat.
8. června 2001 získala Cenu Masarykovy akademie umění, o dva roky později vydala ve spolupráci s Věnceslavou Dezortovou svou memoárovou knihu „Kam až mě osud zavál“ (2003).
Stella Májová přežila svého manžela o více než deset let. Hodně cestovala, užívala si života, udržovala si dobrou fyzickou kondici, ráda řídila automobil, hrála v kasinu a ze zábavy prodávala v obchodě s textilem. Zemřela po krátké nemoci, 5. listopadu 2009, v nemocnici ve městě Falbrook, kde žila od svého odchodu do Ameriky a kde je spolu s manželem také pohřbena...
(zdroj životopisu: CSFD.cz)
