Vladimír Holub životopis

česká, 1912 - 1995

Životopis

Narodil se v Jindřichově Hradci a tam také zemřel.

Rád kreslil, studium na výtvarné akademii mu však otec zakázal, a tak se stal soudním písařem. Protože jeho okouzlení dadaismem a surealismem stále trvalo, jen co dosáhl plnoletosti, vydal se na radu Alfonse Muchy do Paříže. Po čtyři roky se tam živil jako kavárenský kreslíř a setkal se s mnoha velikány tehdejší umělecké metropole. Byl v blízkém kontaktu s Bretonovou surrealistickou skupinou.
Záhy po válce přišel do břevnovského kláštera, kde ho také zastihla komunistická perzekuce církevních řádů. Vyvázl celkem lehce, dvěma roky práce v uranových dolech, zato všech­nu korespondenci s pařížskými přáteli, stejně jako všechny jeho dosavadní práce Státní bezpečnost zabavila a zničila. Od poloviny padesátých let se pak Vladimír Holub věnoval výtvarné tvorbě. Se skromným, ale odpovědně vykonávaným zaměstnáním archiváře místního muzea a s bezpečnou pověstí neškodného naivního malíře procházel léty nadějnými i normalizačními.

Když v roce 1995 po třetí mozkové příhodě zemřel, zanechal stovky koláží, kreseb a objektů, dnes uložených v pražském Památníku národního písemnictví, jiné jsou v domácích a zahraničních institucích, a zejména mezi jeho přáteli, kterým je rozdával jako pozornost.
Tvorbu Vladimíra Holuba nelze označit za dílo samouka a samotáře. Za léta intenzivního zájmu pronikl k jádru soudobých uměleckých směrů, i když je pro sebe nepokládal za závazné. (zdroj životopisu: uživatel evelinaevelina)

Ocenění

Autor (zde) zatím nemá žádné hodnocení.