Životopis
Vladimir Jakovlevič Zazubrin, rusky: Владимир Яковлевич Зазубрин, vlastním příjmením Zubcov, rusky: Зубцов (6.6.1895 Penza — 28.9.1937 Moskva) byl ruský spisovatel, scénárista, redaktor a autor črt. Za svoji protistranickou činnost byl uvězněn NKVD a následně popraven.
Narodil se v Carském Rusku, otec pracoval na železnici a účastnil se revolučního hnutí, matka se věnovala domácímu hospodářství. V roce 1906 se rodina přestěhovala do Syzraně, kde budoucí spisovatel vychodil gymnázium a účastnil se bolševického podzemního hnutí. V roce 1916 byl uvězněn za revoluční propagandu. Po osvobození v srpnu 1917 byl mobilizován do armády a odeslán do Pavlovského vojenského učiliště v Petrohradu. Po Říjnové revoluci navštěvoval Orengurgské vojenské učiliště a po 10 měsících získal hodnost podporučíka. Od léta 1919 sloužil v Bílé armádě, v říjnu přešel k rudým a na konci roku dostal tyfus. V Kansku, kde byl léčen v domě své budoucí ženy, napsal svůj první román Два мира (Dva míra (= dva světy)), o kterém se kladně vyjádřil Lenin a Gorkij. Po uzdravení pracoval v novinář, psal romány, črty a povídky. V roce 1922 byl demobilizován z armády.
V roce 1923 napsal povídku Щепка (Ščepka, česky Tříska) o práci Čeky a rudém teroru, jejímž základem byly rohovory autora s pracovníky Čeky, přímými účastníky a vykonavateli rudého teroru na Sibiři. Vyšla až v roce 1989. Povídka Общежитие (Obščežítije (=soužití), 1923) byla vystavena ostré kritice G. Leleviče: „Takový ostudný, nechutný a uslintaný paskvil o revoluci, o komunistické straně tu ještě nebyl“.
V časopise Сибирские огни (Sibirskije ogni) pracoval jako odpovědný sekretář 6 let — do roku 1928, účastnil se formování sovětské literatury na Sibiři, po které hodně jezdil a pro práci v časopise stahoval talentované spisovatele, kritiky a básníky z celé Sibiře.
V roce 1928 nastoupil do redakční kolegia novosibiřského časopisu Настоящее (Nastojaščeje (=současnost)). V témže roce byl vyloučen z KSSS za účast na vnitrostranické opozici.
Od roku 1928 do konce svého života pracoval v Moskvě, v nakladatelství a časopise Колхозник (Kolchoznik). Zde byl napsán a vydán v roce 1933) a o rok později samostatným vydáním jeho román Горы (Gory (=hory)), o kolektivizaci na Altaji. V letech 1934 -1936 byl redaktorem literárně-uměleckého oddělení časopisu Kolchoznik. Jako jeden z prvních dostal státní daču ve spisovatelské osadě Переделкино (Pěredělkino).
V roce 1937 byl i s manželkou uvězněn orgány NKVD za příslušnost k diverzně-teroristické organizaci pravých. 28. září 1937 byl zastřelen.
Rehabilitován byl v roce 1957.
17.10.2016 v Moskvě na fasádě domu 15/25 v ulici Sivcev Vražok byla odhalena pamětní deska Poslední adresa Vladimira Jakovleviče Zazubrina.
(zdroj životopisu: https://bit.ly/3vfteyL)
