Vladimír Šacha životopis

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Životopis

Vladimír Šacha (11. července 1903, Žďár nad Sázavou – 6. července 1986, Žďár nad Sázavou) byl český spisovatel, básník a učitel.

Narodil se na počátku 20. století v malém městečku Žďár na Moravě, kde v letech 1909 – 1918 navštěvoval obecnou a měšťanskou školu. Poté absolvoval studium na učitelském ústavu v Brně, kde 14. července 1922 maturoval. Už jako student vstoupil 6. června 1922 do Komunistické strany Československa. Po maturitě nastoupil na první učitelské místo v Rovném (1922–23), poté byl ustanoven správcem jednotřídní školy v Bohuňově u Bystřice nad Pernštejnem (1923 – 1924), následně působil na škole v Ostrově nad Oslavou (1924–6), ve Věchnově (1926), Vítochově a v letech 1927 – 1940 pracoval jako ředitel školy ve Skleném. V roce 1940 odešel vyučovat do rodného Žďáru.

Po okupaci jej zatkli 15. ledna 1941 čeští četníci a předali jej gestapu, které ho jako komunistu odvleklo do koncentračního tábora, odkud se s podlomeným zdravím vrátil až 23. května 1945. Ihned po svém návratu se zapojil do veřejné, pedagogické a publikační práce. V letech 1948 až 1965 pracoval jako okresní školní inspektor. V roce 1968 byla proti němu vedena hrubá antikomunistická kampaň, mezi jejímiž projevy bylo mj. osobní fyzické napadání (i házení kameny) či malování šibenice na brance jeho malého domku.
Svoji literární tvorbu zahájil již v době svých studií. Publikoval v Rovnosti, Pravdě, Rudém právu, Rozsévačkách a jiných tiskovinách. Tato široká publicistická činnost přivedla Šachu k osobnímu přátelství například s Ivanem Olbrachtem či novinářkou Jožkou Jabůrkovou (později zavražděnou nacisty).

Těžiště Šachovy tvorby spočívá v poezii a próze. Přesto jeho prvními vydanými díly byly divadelní hry Čertovská historie (hra pro děti, 1929), Poslední bitva (1930) a Dětská tragédie (1930).

První básnická sbírka nazvaná Sbohem, živote (1934) obsahovala intimní lyrickou poezii.

V roce 1936 byla vydána jeho cestopisná kniha z putování po Jugoslávii, Albánii a Řecku nazvaná Po stopách snů, v níž využil nejen své cestopisné poznámky, ale zachytil také sociální motivy a problémy, s nimiž byl na své cestě konfrontován.
Následovaly básnické sbírky Zlatý disk (1938) a Na okoralých rtech (1940), psaná pod vlivem úmrtí milované matky.

V letech 1941 až 1945 byla jeho literární činnost násilně přerušena vězněním v koncentračních táborech. Po návratu z tábora Dachau napsal knihu vzpomínek na nacistickou perzekuci a své spoluvězně z Jihlavy, Brna, Vratislavi a dalších německých věznic nazvanou V zahradě muk (1946).

V knize bájí a pověstí ze Žďárska pod titulem U vyhaslých milířů (1954) zachytil v poslední chvíli mizející pověsti místní oblasti. Mezi nimi je i několik jedinečných vyprávění starých obyvatel o známém žďárském „upírovi“ Ulrichovi. Historicko-dokumentačně cenná je dvoudílná kniha Večery se soudruhy (1954, 1976), v níž soustředil vzpomínky předních dělnických a komunistických aktivistů ze Žďárska z období První republiky a nacistické okupace.

V následující době autor publikoval zejména v novinách a časopisech, přičemž nelze opomenout ani jeho rozsáhlou pedagogickou publikační práci. (zdroj životopisu: wikipedie)