Vladimír Souček životopis

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Životopis

SOUČEK Vladimír - český asyriolog a chetitolog, historik starověkého práva

* 1. 6. 1928 Praha, + 9. 6. 1990 Praha

Již během studia Státního reálného gymnázia v Praze (maturita 1947) se v Jazykové škole Orientálního ústavu věnoval perštině. Orientalistiku neopustil ani během studia Právnické fakulty UK (1947-51) a ještě před ukončením studií na Filozofické fakultě UK se 1952 stal asistentem katedry filologie a dějin Předního východu a Indie. Tam též nastoupil 1955 vědeckou aspiranturu. Postgraduální studium završil ročním studijním pobytem na Humboldtově univerzitě v Berlíně. 1958 se stal odborným asistentem FF UK. V letech 1960-62 vedl projekt chetitského thesauru v Orientálním ústavu Akademie věd NDR v Berlíně, zpracovával chetitské texty Předoasijského muzea v Berlíně a zároveň přednášel na Humboldtově univerzitě. 1962 obhájil kandidátskou disertační práci Kritické poznámky k chetitským zákonům a dalším právním textům; v červnu 1963 se spisem Příspěvky k chetitskému chrámovému hospodářství habilitoval a v únoru 1964 byl jmenován a ustaven docentem klínopisného bádání a chetitologie. V průběhu téměř čtyřicetiletého působení na Filozofické fakultě UK vedl kursy sumerštiny, akkadštiny a chetitštiny a předal své znalosti několika generacím českých klínopisců. Přednášel rovněž starověké dějiny Asie a Afriky a úvod do mezinárodního práva. V listopadu 1989 byl jmenován profesorem pro obor klínopis. Byl členem vědecké rady FF UK a UK, po jedno funkční období proděkanem FF UK pro zahraniční záležitosti, členem kolegia rektora UK, dlouholetým členem výboru Čs. společnosti orientalistické a členem Německé orientální společnosti.

V letech 1964, 1967 a 1968 působil v Akademii věd a literatury v Mohuči s pracovištěm na Philippově univerzitě v Marburgu. Zúčastnil se řady mezinárodních vědeckých kongresů, koncem 50. a v 60. letech podnikl studijní cesty do Libanonu, Sýrie, Íránu, Afghánistánu, Egypta, Arménie, Gruzie, Ázerbájdžánu.

Prvotní zájem o živé světové a orientální jazyky ustoupil soustředěnému bádání v oborech zabývajících se starověkou Malou Asií a Mezopotámií se zvláštním zaměřením na chetitologii. Zpracoval řadu nevydaných primárních dokumentů v edicích, jež dosud nebyly překonány: Chetitské katastrální texty (1959); Votivní dokumenty královny Puduchepy (1965); především pak Starochetitský rituál pro královský pár (1969), v němž měl rozhodující podíl na prvním nástinu starochetitské gramatiky. Monografie otevřela cestu ke studiu vývojových fází chetitštiny a ukázala nová kritéria pro datování chetitských textů. Následně z ní vycházely všechny další práce věnované chetitskému jazyku.

Jeho právnická erudice se nezapřela při práci na dokumentech z oboru starověkého práva (Kritické poznámky k chetitským zákonům, 1962), ale i publikacích širšího záběru.

V posledních letech se intenzivně věnoval i problematice klínového písma a jeho struktury a konečně dějinám maloasijské a mezopotamské literatury. Komplexní Encyklopedii starověkého Předního východu, kterou koncipoval a po dlouhá léta připravoval, musela dovést k vydání až generace jeho žáků (J. Prosecký a kol., Libri, Praha 1999). (zdroj životopisu: http://www.libri.cz/databaze/orient/list.php?od=s&start=21&c)